booklet
Těžké rozhodování. Ráda bych snímek označila za Tip Harmonie a leckdo jiný by to jistě udělal. Jenže proti gustu žádný dišputát, a to ani proti gustu kritikovu, neboť on se sice snaží být maximálně objektivní, a dokonce to má v popisu práce, ale má-li názor, má ho říci. Studiová nahrávka
Čarostřelce vznikla v Kolínském rozhlase, má vynikající obsazení a instrumentální i vokální nastudování. Nemohu se však zbavit dojmu, že celá nahrávka nepovstala ani kvůli jedné z nejpůvabnějších romantických oper, kvůli skladateli, ani kvůli předpokládanému adresátu - koupěchtivému posluchači, ale kvůli větě: "...když si pomyslíme, čeho by byl Weber schopen, kdyby měl geniálního libretistu." Ta věta pochází od dirigenta snímku
Bruno Weila . Bohužel však Weberova opera libreto - i když "jen" od Friedricha Kinda a tedy "špatné" - má, a tak na geniálního nikoli libretistu, ale alespoň oprávce aspiroval spisovatel a dramatik
Steffen Kopetzky . Dopsal mluvené vstupy Samielovy, které nahradily původní mluvené dialogy. Protože Bruno Weil považuje za ideální spojení slova a hudby Stravinského
Oidipa Rexe , stal se podle tohoto vzoru ze Samiela vypravěč a ve Vlčí rokli je použit melodram - Kašpar a Samiel hovoří do hudby. Víme, že brzy po premiéře byl na krátký čas Čarostřelci dodatečně předřazen prolog, vysvětlující problém očarovaných růží, který byl pak zase vypuštěn (a jen zcela výjimečně se v některých inscenacích objevuje), protože se ukázalo, že je zbytečný a vlastně nedramatický. Takto nadbytečně působí Kopetzkeho spojovací texty. Singspielovým druhem určený dualismus uzavřených čísel a dialogů je narušen, napůl pohádková a napůl člověčí naivita křehké romantické morality díla se dostává na úroveň školometského výchovného koncertu. Půvab Kindova libreta je totiž právě v těsné příbuznosti lidové poezii, na úspěchu Čarostřelce se podíleli oba autoři, nejen autor hudby. Obsah připsaných Samielových vstupů se soustřeďuje na filozofování o vlastní moci a příběh Agáty a Maxe s Weberovou hudbou běží (naštěstí) většinou po samostatné koleji. Většinou, protože například scéna družiček je Samielovými slovy nenapravitelně rozbita. Friedrich Kind už tantiémy nepobírá, Steffen Kopetzky na ně jistě čeká. Z celého podniku je to až příliš znát. Škoda, že apoň nejsou tracky nastavitelné tak, aby bylo možno Samielovy průpovídky vynechat. Weberova hudba i její provedení jsou neoddiskutovatelně prvotřídní. Bruno Weil je mnohem lepší dirigent než dramaturg.
Vydavatel: Deutsche Harmonia Mundi / BMG
Stopáž: 62:50 + 57:43
Nahráli: Petra-Maria Schnitzer, Johanna Stojkovic, Georg Zappenfeld, Christoph Prégardien, Markus John, WDR Rundfunkchor Köln, sbormistr Godfried Ritter, Cappella Coloniensis des WDR, Bruno Weil
Body: 3 z 6
