čtvrtek, 29. listopad 2007

Carl Ditters von Dittersdorf - Il Barone di Rocce Antica

Napsal(a) 

Carl Ditters von Dittersdorf - Il Barone di Rocce Antica Carl Ditters von Dittersdorf - Il Barone di Rocce Antica

Tamás Kóbor - tenor, Beatrix Fodor - soprán, Edit Károly - soprán, Gábor Bretz - bas, Savaria Baroque Orchestra, Pál Németh. Režie: János Tóth. Text: A, N, F, Š, I, M. Nahráno: live, 30. 8. 2005, zámecké divadlo Gödölló (Maďarsko). Vydáno: 2005. TT: 106:00. Obraz. formát: PAL. Zvuk. formát: Dolby Digital 5.1, PCM Stereo. 1 DVD Hungaroton HDVD 32406 (distribuce Panther).

Carl Ditters, rodák z Nového Dvora u Soběslavi, v roce 1773 obdařený Marií Terezií šlechtickým přídomkem, je v povědomí posluchačů klasické hudby znám jako velmi plodný skladatel instrumentální hudby. Ve své době však Ditters sehrál nemalou úlohu též coby autor dramatický, a to především svými singspiely, jimiž výrazně přispěl k rozvoji tohoto žánru v mozartovské Vídni. Ještě předtím se ale v dramatickém oboru zdokonalil na Jánském Vršku, kde pro divadlo hraběte a biskupa Schaffgotsche složil nejméně deset italských komických oper. Il Barone di Rocca Antica (1776, text asi G. Petrosellini) je jedním z Dittersových posledních děl v tomto žánru a také jednou z oper, které skladatel prodal do Esterházy, kde je prováděl Joseph Haydn. Tím se samozřejmě vysvětluje, proč první Dittersova opera na DVD je z maďarské a nikoliv české produkce, nehledě na odlišnou ediční politiku vydavatelství, jako je Hungaroton, a jeho českých kolegů. Realizaci této komické opery se ujal známý maďarský soubor Savaria Baroque Orchestra. Jedná se o live nahrávku z veřejné produkce inscenované v malém půvabném zámeckém divadélku v Gödölló. Režie neměla snadný úkol. Prostý příběh o napravení lehké mravní vady (unáhlené slibování sňatku) mladého šlechtice nenabízí příliš mnoho možností, rozhodně ne žádné významové transpozice. Jedná se o neškodnou situační komedii, a tak ji také János Tóth pojal: civilní herecký projev s lehkou stylizací a la osmnácté století, několik gegů a drobných scénických vylepšení, v áriích a ansámblech někdy moderní gestika, která má patrně diváky přesvědčit, že i klasicismus měl svou pop-kulturu. Ze čtveřice zpěváků vyniká Edit Károly, a to po pěvecké i herecké stránce. Károly asi mnozí čtenáři znají ze starších nahrávek Savarie i jiných maďarských souborů. Zde vystupuje v roli služebné Leniny, s veškerým půvabem a laškovností, který k tomuto typu role patří. Suverénní je rovněž Beatrix Fodor, jež nehledě na svůj těžší soprán výborně zvládá i koloraturní pasáže své role (Beatrice). Gábor Bretz (Giacinto) si jistě publikum získá svým příjemným basovým témbrem i mladistvým projevem. Nejtěžší úlohu, totiž titulní roli, obdržel rovněž mladý tenorista Tamás Kobor, který zpíval patrně v indispozici a herecky byl rovněž nejméně přesvědčivý. Z čistě hudebního hlediska by si obě "vážné" postavy zasloužily větší hudební propracování, aktivnější a nápaditější frázování. Orchestr (jeho zvuk je na nahrávce poněkud potlačen ve prospěch zpěváků) je v tomto směru o krok napřed, ale stále méně, než by bylo třeba. Pál Németh řídí svůj soubor zkušeně, ale možná již lehce unaven. Nasvědčuje tomu i volba temp, které jsou leckdy více "moderato" než "allegro" a okrádají tak některé árie o dramatický potenciál. Přestože jde o nenáročné úsměvné dílko, u nějž se jistě mnozí pobaví, opera takto působí celkově strnuleji a šablonovitěji, než by musela. Snímek je doplněn dvěma téměř pětiminutovými dokumenty: o skladateli a o zámku Gödölló.

Body: 0 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.