neděle, 21. listopad 2004

Camille Saint-Saëns: Messe de Requiem Partsongs

Napsal(a) 

booklet booklet
Podobně jako v případě Verdiho (a dílem také u Brahmse či Dvořáka) byla i u Saint-Saënse pohnutkou k napsání zádušní mše ztráta blízkého člověka. Saint-Saëns vděčil za podstatnou změnu ve svém životě, kdy se mohl vymanit z časově i fyzicky zatěžující služby varhaníka v chrámu St. Madeleine, zámožnému příteli Albertu Libonovi. Ten nejenže skladatele finančně podporoval a pomohl mu obstarat slušný byt, ale zabezpečil jej i ve své závěti. Skladba vznikla rychle, je výsledkem maximální tvůrčí koncentrace a je skutečně ukována jakoby z jednoho kusu. Nejedná se o jednotlivé mešní části, ale o jednolitý hudební celek. Requiem bylo poprvé provedeno k prvnímu výročí Libonovy smrti, skladatel dirigoval, na varhany hrál Charles Widor. Varhanní part hraje v Saint-Saënsově requiem důležitou roli, jeho zvuk dokázal skladatel organicky vplést do orchestrálního zvuku (vzpomeňme jeho Varhanní symfonie ). Připojen je výběr sborů, z nichž některé jsou na vlastní skladatelovy texty, ale také jsou zde zhudebnění například veršů Victora Huga. Interpretace sólistů, sboru i orchestru, zvuková kvalita snímku jsou prvotřídní. Připojeny jsou texty v latině (Requiem) respektive italštině (sbory), němčině, angličtině a francouzštině.

Vydavatel: Chandos / Panther

Stopáž: 73:21

Nahráli: Marie-Paule Dotti - soprán, Guillemette Laurens - mezzosoprán, Luca Lombardo - tenor, Nicolas Testé - bas, Francesco Cera - varhany, Mario Patuzzi - klavír, Coro della Radio Svizzera, Lugano, Orchestra della Svizzera Italiana, Diego Fasolis

Body: 4 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.