středa, 15. říjen 2003

Callas: Bellini: Casta Diva (Norma); Meyerbeer: Ombra leggera (Dinorah); Delibes: Dov'e l'indiana bruna (Lakmé); Verdi: Tacea la no

Napsal(a) 

booklet booklet
Firma EMI vydala po odchodu Marie Callas už desítky kompilací a neznalý člověk by si pomyslel, že musí přijít zákonitě "callasovská únava". Jak je tedy možné, že pravý opak je pravdou, že téměř každý nový titul je nadšeně přijímán jak kritikou (vysoká ocenění v odborném tisku), tak laickou veřejností (vysoké zisky z prodeje)? Jak to, že právě ona je, dnes už o tom není pochyb, nedostižnou primadonnou? Dramatické životní osudy jsou rozhodně pouze vnějším, okrajovým doprovodem její proslulosti, chutným soustem pro bulvární média a snobské fanoušky. Jako umělkyně spojila přednosti, které neměla žádná zpěvačka před ní, ani po ní. (Ostatně recenzovaný kompilační profil je toho důkazem.) Až fanatické zaujetí pro vše, co zpívala, ba co více pro každý tón, výsostný cit pro dramatické vystavění i sebeprostší árie (viz O mio babbino caro ), totální propojení hlasu a herectví, což je patrné i z nevizuálních nahrávek, obrovský rozsah (viz nedostižné hrdinky z oper La Gioconda a Lucia di Lammermoor ), dokonalé vedení melodické linky a frázování, výjimečná pěvecká technika, nezaměnitelná barva hlasu. Proto tři pěvecky diametrálně odlišné árie - Casta Diva , Una voce poco fa , Quando rapito in estasi - jsou tak sugestivně interpretovány, že vám nezbývá, než pokorně sedět (klečet, stát, ležet) a děkovat za to, že můžete takovou hudbu poslouchat. (Přesto, že řada současných zarputilých stoupenců soudobé hudby pohrdá "kýčaři" typu Belliniho, Rossiniho, Delibese a Donizettiho.) Jistě by se našly dnes pěvkyně (Fleming, Bartoli aj.), které by zazpívaly některé árie technicky čistěji, ale ani jedna současná hvězda nemá takový "gesamtkunstwerk", jaký měla Maria Callas. Mimochodem naprostou lahůdkou jsou poslední tři tracky (Rossini, Donizetti), jež jsou skutečnými live nahrávkami - i s bouřlivým potleskem), na kterých se k primadonně připojil další již za života "zbožtěný" umělec - Herbet von Karajan .

Vydavatel: EMI Classics / EMI Czech Republic

Nahráli: Maria Callas - soprán, Coro e Orchestra del Teatro alla Scala di Milano, Philharmonia Orchestra, RIAS Sinfonie-Orchester Berlin, Tullio Serafin, Antonino Votto, Herbert von Karajan

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.