(Boito, Puccini, Donizetti, Verdi, Weber, Gershwin, Weill, Sullivan, Sondheim, Claude-Michel Schönberg, Ponchielli, Rossini, Beethoven, Gounod, Mozart)
Bryn Terfel, Anne Sofie von Otter, Swedish Radio Chorus, sbormistr Arne Lundmark, Swedish Radio Symphony Orchestra, dirigent Paul Daniel. Produkce: Ute Fesquet, Sid McLauchlan. Nahráno: Berwaldhallen, Stockholm 3/2009. Vydáno: 2009. TT: 58:23. 1 CD Deutsche Grammophon 4778091 (Universal Music).
Bídáci – to je snad nejpříhodnější slovo vystihující titul nové desky basbarytonisty Bryna Terfela . Výraz jeho tváře na fotografiích potvrzuje, že koncepci CD s áriemi různých pomstychtivých či jinak zkažených zlosynů vzal s chutí za svou a hru nezkazil. Nedávno obdobně tematizovanou nahrávku vydal René Pape – jmenuje se Bohové, králové a démoni. I když jde o úctyhodný výkon, Terfel má pro své „bad boys“ lepší předpoklady: tvárnější hlas a naprostou hereckou uvolněnost. Umí každé postavě, i v takovémto výběru, dát charakteristický akcent. Scarpia z Tosky , hlasově impozantní, má moc, Kašpar z Čarostřelce je rozvášněný vidinou odplaty, Basilio je trochu cynický, Dulcamara vlezlý a Mefisto prohnaný, píská si (Boito) a chechtá se (Gounod). Víc než deset různých profilů umožňuje pěvci rozehrát umění nuancí i užívat si v záviděníhodné vokální uvolněnosti vše, co může pomoci posluchačskému účinku. Terfel je schopen v oboru buffo rozsahu od broukání po falzet, jeho hlas je ovšem dosud velice pohyblivý, nebojí se i chraplavě zahulákat a v dramatických kantilénách naopak nechat svůj fond plynout v plné kráse a síle ven. Bohatýrsky velkorysý projev je asi jeho nejtypičtější vokální polohou. Lze si ji zde při poslechu užít mnohokrát.
Uprostřed operní desky je několik čísel z jiného světa: v Gershwinově černošské opeře Porgy a Bess předzpěvuje Terfel zcela uvolněně sboru, ve Weillově songu z Třígrošové opery jako Meckie Messer trochu plačtivě s flašinetem přehání hrůznosti, hlas krásně rozvine v písni z muzikálu Bídníci … Vydává se ve zpěvu vždy naplno a dokáže vzbudit dojem velké síly, jak to ostatně odpovídá jeho zjevu. Doprovázející Švédský rozhlasový orchestr je zvukově dimenzován podobně a je to tak v pořádku. Disk s výběrem vesměs záporných hrdinů má výjimečný dramaturgický nápad, korunovaný navíc v posledním čísle pozoruhodně interpretačně koncipovanou scénou z vrcholu Mozartova Dona Giovanniho – Terfel zde s pomocí techniky zpívá Komtura, Giovanniho i Leporella. A přece v tom propletenci hlasů je řád – majestátně zpívající socha je jakoby v povzdálí a prostopášného šlechtice a jeho sluhu Terfel dostatečně odlišuje mírou bohorovné bezstarostnosti na jedné straně a ustrašenosti na straně druhé. To je výkon naprosto excelentní, neslýchaný – nejde jen o hříčku. Shrnuto: V případě tohoto umělce jen těžko můžete mít pocit, že by některou z jím ztvárněných rolí někdo jiný zvládl lépe.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
