neděle, 17. leden 2010

Bryn Terfel - Bad Boys

Napsal(a) 

Bryn Terfel - Bad Boys Bryn Terfel - Bad Boys

(Boito, Puccini, Donizetti, Verdi, Weber, Gershwin, Weill, Sullivan, Sondheim, Claude-Michel Schönberg, Ponchielli, Rossini, Beethoven, Gounod, Mozart)

Bryn Terfel, Anne Sofie von Otter, Swedish Radio Chorus, sbormistr Arne Lundmark, Swedish Radio Symphony Orchestra, dirigent Paul Daniel. Produkce: Ute Fesquet, Sid McLauchlan. Nahráno: Berwaldhallen, Stockholm 3/2009. Vydáno: 2009. TT: 58:23. 1 CD Deutsche Grammophon 4778091 (Universal Music).

Bídáci – to je snad nejpříhodnější slovo vystihující titul nové desky basbarytonisty Bryna Terfela . Výraz jeho tváře na fotografiích potvrzuje, že koncepci CD s áriemi různých pomstychtivých či jinak zkažených zlosynů vzal s chutí za svou a hru nezkazil. Nedávno obdobně tematizovanou nahrávku vydal René Pape – jmenuje se Bohové, králové a démoni. I když jde o úctyhodný výkon, Terfel má pro své „bad boys“ lepší předpoklady: tvárnější hlas a naprostou hereckou uvolněnost. Umí každé postavě, i v takovémto výběru, dát charakteristický akcent. Scarpia z Tosky , hlasově impozantní, má moc, Kašpar z Čarostřelce je rozvášněný vidinou odplaty, Basilio je trochu cynický, Dulcamara vlezlý a Mefisto prohnaný, píská si (Boito) a chechtá se (Gounod). Víc než deset různých profilů umožňuje pěvci rozehrát umění nuancí i užívat si v záviděníhodné vokální uvolněnosti vše, co může pomoci posluchačskému účinku. Terfel je schopen v oboru buffo rozsahu od broukání po falzet, jeho hlas je ovšem dosud velice pohyblivý, nebojí se i chraplavě zahulákat a v dramatických kantilénách naopak nechat svůj fond plynout v plné kráse a síle ven. Bohatýrsky velkorysý projev je asi jeho nejtypičtější vokální polohou. Lze si ji zde při poslechu užít mnohokrát.

Uprostřed operní desky je několik čísel z jiného světa: v Gershwinově černošské opeře Porgy a Bess předzpěvuje Terfel zcela uvolněně sboru, ve Weillově songu z Třígrošové opery jako Meckie Messer trochu plačtivě s flašinetem přehání hrůznosti, hlas krásně rozvine v písni z muzikálu Bídníci ... Vydává se ve zpěvu vždy naplno a dokáže vzbudit dojem velké síly, jak to ostatně odpovídá jeho zjevu. Doprovázející Švédský rozhlasový orchestr je zvukově dimenzován podobně a je to tak v pořádku. Disk s výběrem vesměs záporných hrdinů má výjimečný dramaturgický nápad, korunovaný navíc v posledním čísle pozoruhodně interpretačně koncipovanou scénou z vrcholu Mozartova Dona Giovanniho – Terfel zde s pomocí techniky zpívá Komtura, Giovanniho i Leporella. A přece v tom propletenci hlasů je řád – majestátně zpívající socha je jakoby v povzdálí a prostopášného šlechtice a jeho sluhu Terfel dostatečně odlišuje mírou bohorovné bezstarostnosti na jedné straně a ustrašenosti na straně druhé. To je výkon naprosto excelentní, neslýchaný – nejde jen o hříčku. Shrnuto: V případě tohoto umělce jen těžko můžete mít pocit, že by některou z jím ztvárněných rolí někdo jiný zvládl lépe.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.