sobota, 1. leden 2005

Bryan Magee: Wagner a filosofie

Napsal(a) 

booklet booklet
Nakladatelství BB art, 2004, ISBN 80-7341-337-X, 351 s. Osobnost a dílo Richarda Wagnera nepřestanou zajímat a provokovat k novým a novým přezkoumáváním. Wagnerovská literatura zabírá v regálech knihoven kilometry a stále přibývají další svazky. Není divu. Wagner způsobil mnoho nepořádků. Klasicismem krásně zpřehledněná a stabilizovaná schémata a návody "jak komponovat", která nedokázali zcela rozbít jeho romantičtí předchůdci, uvedl do naprostého chaosu. Další zmatek způsobil v představách o tom, "co" má být vlastně komponováno, ale také "pro koho", "kým", "za co" a v mnohých dalších.

Wagner je interdisciplinární záležitost a Bryan Magee na něj hledí očima filozofa s žurnalistickou a politickou praxí. Sleduje vývoj Wagnerovy osobnosti od jejích radikálních politických začátků až k mysticismem prodchnutému závěru života. To už sice učinili mnozí před ním, Magee však při svých pozorováních dokáže nalézt přesvědčivá zdůvodnění protichůdností tohoto života, jež ve většině úvah zůstávají stále spíše jen v rovině otázek. Odhalit Wagnerovo "ledví" mu umožňuje zevrubná znalost filozofických názorů, z nichž skladatel vycházel. Levicový drážďanský radikál byl jako skladatel jedním z mnohých, jako občan se cítil být revolucionářem. Ke konci života byl revolucionářem hudby, z občana se však stal aristokrat. Na této cestě, v níž se jako by prolínají dva Wagnerové, jdoucí ve vzájemném protipohybu, se setkával s Bakuninem, Feuerbachem, Hegelem, především však Schopenhauerem a Nietzschem. Zde Magee nachází klíč k Wagnerově hudbě, dramaturgii, volbě námětů a mnoha dalším aspektům uskutečňování jeho pojetí hudebního divadla. Nevyhnul se ani ožehavé otázce Wagnerova antisemitismu; úvaha je ke knize přičleněna jako dodatek. Ač se jedná o filozofii, nezatěžuje Magee text abstrakcemi, je to poutavé a přitom srozumitelné čtení, jež z angličtiny až na některé neobratnosti zdařile přeložila Zdeňka Marečková . Pouze byla podceněna skutečnost, že i hudba (jako každý specializovaný obor) má svou terminologii. Je zbytečná škoda, když se zde zaměňuje instrumentace s instrumentalizací, hovoří se o "mezerách" v partituře, třech tónech tóniky, rozvedení místo provedení a podobně.

Body: 0 z 6

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.