sobota, 21. březen 2020

Březnový TIP Harmonie: Kavakosova introvertní pocta Beethovenovi

Napsal(a) 

Pro ty z vás, kteří jste byli v prosinci 2019 přítomni provedení Houslového koncertu D dur Leonidase Kavakose s Českou filharmonií v pražském Rudolfinu, bude nahrávka cennou upomínkou na mimořádný zážitek, navíc s komorním bonusem. Pro diskofily, kteří ctí mimořádné Kavakosovo houslové umění, budou dvě CD utvrzením, že patří do světové hudební elity, pro ostatní nejspíš objevem, protože to, co pod jeho vedením vzniklo, je vskutku výjimečné.

Na počátku však byla energie respektovaného umělce a jeho logické propojení s nejlepším rozhlasovým orchestrem, mnichovským rozhlasem a legendárním vydavatelem. Mohl bych se sice pozastavit nad několika drobnostmi (polygrafie, informační rozostřenost bookletu), ale to je zcela nepodstatné, protože hudební kvalita a kvalita záznamu má výjimečnou úroveň. Nakonec i dramaturgie pocty Beethovenovi je zajímavá, protože „doplňkem“ geniální partituře koncertu jsou komorní kompozice, které budou v tomto provedení pro někoho objevem, pro jiného posluchače milým dárkem. V septetu se sešla v rozhlasovém studiu skvělá sestava hráčů bavorského „super orchestru“. Kavakos jej sice nastudoval a provedení řídil, ale nijak se nevyvyšuje. Výsledek má ideální souhru a proporce. Neznám zajímavější nahrávku.

Všechny variace jsou pak i díky Enricu Pacemu, jenž spolupracuje s Kavakosem tuším už přibližně dvě desetiletí, existenciálním požitkem. (Nedá mi to, abych nevznesl formální myšlenku, jak by nahrávka dopadla, kdyby hrála Yuja Wang, s níž Kavakos občas vyjede na tour.) Ovšem jen pro ty, kteří nebudou očekávat extravaganci, bouřlivé vibráto či expresivní pedalizaci. Je to „jen“ introvertní výklad s péčí o každou notu. Dokonce je to pokornější nežli koncert. V něm byl orchestr přinejmenším stejně zvukově kvalitní jako Česká filharmonie v prosinci, Kavakos však hrál ještě lépe než ve Dvořákově síni (záznam se střihal ze tří provedení). Tempově to bylo stejné, občas překročil rámec skladatelova zápisu, i zde jsou tempa na hraně a najdete jeho vlastní kadence, z nichž zvláště ona hlavní v 1. větě mohla být nepatrně úspornější, nicméně v tónu a v práci s detaily došel dále.

Neslyšel jsem tak vzrušující nahrávku tohoto koncertu. Svým způsobem je příznačné, že tečkou projektu není efektní závěr Ronda Koncertu D dur, ale letící ztichlá otázka konce 10 variací op. 107.

Leonidas Kavakos / housle, dirigent, Wen Xiao Zheng / viola, Eric Terwilliger / lesní roh, Christopher Corbett / klarinet, Marco Postinghel / fagot, Hanno Simons / violoncello, Heinrich Braun / kontrabas, Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks, Enrico Pace / klavír. Text: A, N, F. Nahráno: 2019, Mnichov. Vydáno: 2019. 2 CD 19075929882 Sony Classical/BR Klassik.

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.