čtvrtek, 18. březen 2004

Branford Marsalis Quartet: Romare Bearden Revealed

Napsal(a) 

booklet booklet
Jazz je si stále více vědom své minulosti, historie i tradice. Zdá se, že většinu dnešní produkce tvoří alba, která jí svým způsobem chtějí vzdát hold. Je značně překvapující, že se na svém nejnovějším CD vydal touto cestou i nejstarší ze sourozenců Marsalisových, Branford, jehož dosavadní usilování směřovalo na rozdíl od mladšího Wyntona spíše k hledání poněkud jiných cest. Stylem i zvukem své hudby se tentokrát obrátil hodně nazpět, ale učinil tak zcela programově.

Přímým popudem bylo dílo harlemského malíře Romare Beardena (1911 - 1988). Ten se ve své práci velice často inspiroval jazzovou hudbou a tituly známých jazzových témat nazýval občas i své obrazy. Booklet z nich v barvě otiskuje pěkný výběr a slouží tedy vlastně i jako malá grafická publikace; hudba připomíná ovšem daleko více Wyntona než Branforda. Základní jednotkou alba je Branfordovo kvarteto, ale na třech snímcích se k němu připojí i Wynton Marsalis , jemuž "historizující" poloha výtečně vyhovuje. Do dvacátých let se vrací legendární skladba harlemského pianisty Jamese P. Johnsona, na níž se Branford dá doprovázet jen pianistou Harry Connickem Jr. . Jeho sopránsaxofon tady (nebo zejména v B's Paris Blues ) evokuje Sidneyho Becheta. Zvukovou podobu Beardenova sugestivního obrazu Autumn Lamp vybaví nedoprovázené sólo kytaristy Douga Wambla . A navíc, v "nejtradičnější" ukázce připomínající Ellingtonův styl džungle, v Jungle Blues neworleánského veterána Jelly Roll Mortona, je tu ojedinělé setkání celého marsalisovského klanu: včetně tatínka, zasloužilého pedagoga Ellise Marsalise , s bratrským triem sólistů až k benjamínku Jasonovi u bicích. Jediný přivadrovalec je tu basista Reginald Veal , který se do rodiny dokonce ani nepřiženil. Ohlížení do minulosti se vymyká jen skladba bubeníka Jeffa "Taina" Watse Laughin' and Talkin' . Byla prý inspirována Beardenovým obrazem Drum Chorus , v němž Branford cítí otevřený prostor, směřující do bu doucnosti. Tento snímek, kde chybí harmonicky svazující piano, představuje polohu, na níž se Branford i Wynton nejlogičtěji mohou setkat, aniž by který z nich překračoval své vlastní zaměření.

Mezi výlety do oblasti staršího jazzu má toto album výjimečnou pozici. I v omezeních daných stylovými požadavky dovedou jeho protagonisté přesvědčit zaujetím a osobním vkladem. Pro Branforda je to pochopitelně neočekávaný a zřejmě ojedinělý úkrok z jeho obvyklé cesty. A mimochodem, můžete jej považovat za protiváhu nedávného alba Jane Iry Bloom, která na svém CD Chasing Paint evokuje svým sopránsaxofonem rázné tahy štětce Jacksona Pollocka hudbou ladění stylově daleko volnějšího.

Vydavatel: Marsalis Music / Classic

Stopáž: 53:40

Nahráli: Branford Marsalis - sopránsaxofon, Joey Calderazzo - piano, Eric Revis - kontrabas, Jeff "Tain" Watts - bicí. Hosté: Harry Connick Jr. - piano, Delfeayo Marsalis - trombon, Ellis Marsalis - piano, Jason Marsalis - bicí, Reginald Veal - kontrabas, Doug Wam

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.