pátek, 7. říjen 2011

Boris Lenko - Domenico Scarlatti, Joseph Haydn

Napsal(a) 

Boris Lenko - Domenico Scarlatti, Joseph Haydn (Sonatas) Boris Lenko - Domenico Scarlatti, Joseph Haydn (Sonatas)

(Sonatas)

Boris Lenko – akordeon . Text: N, A. Nahráno: 2/2010, Banská Bystrica (SK), Thurzův dům. Vydáno: 2010. TT: 65:40. DDD. 1 CD a DVD Pavlík Records 0085-2/9.

Přední slovenský akordeonista Boris Lenko je znám hlavně jako iniciátor a interpret nové originální slovenské i světové literatury (viz velmi zdařilé CD Plasticity , Slovart Records – SR-0049). Mimo jiné dokázal akordeon sólově i komorně opakovaně představit na prestižních festivalech včetně Bratislavských hudebních slavností. Novým počinem Borise Lenka je natočení CD Scarlatti – Haydn Sonatas. Podobně jako další přední akordeonisté se neubránil inspiraci v cembalové literatuře. Pro posluchače připravil devět sonát Domenica Scarlattiho a dvě sonáty Josepha Haydna. Hned od úvodních taktů Lenko přesvědčuje o své brilantní technice, dokonalé práci s měchem a tudíž i s tónem. Krásný kulatý zvuk je způsoben použitím jednoduchých registrů v pravé i levé ruce. To svědčí o jeho přístupu k italskému géniovi, jehož 555 sonát (původní název Essercizi, čili cvičení) jsou typické svojí binární formou s použitím jediného až dvou témat. Lenkovo až asketické pojetí zvuku je rozhodně novátorské, při porovnání s jinými ceněnými nahrávkami např. Japonky Mie Miki (Vanguard Classics 1998) či Itala Giorgia Dellarola (Velut Luna 2007). Interpretačně nepomíjí zdůraznění charakteristiky a jedinečnosti jednotlivých skladeb, doslovné opakování částí, marně zde však můžeme hledat až dobrodružnou povahu autora, který coby učitel portugalské princezny Marie Barbary opustil rodnou Itálii a většinu svého zralého života strávil v Portugalsku a Španělsku. Odtud pramenily vlivy, které v sonátách nalézáme: kytarová technika a efekty, rasgueado, tremolo, náhlé harmonické obraty, folklórní vlivy. Lenko se vydal jinou cestou, která je však velmi příjemná svou čistotou, dokonalým technickým provedením a kompaktností inspirativní hudby. Právě Lenkův výběr sonát tomu i nasvědčuje.Zatímco sonáty Domenica Scarlattiho v akordeonové interpretaci jsou natolik běžné a zdařilé, že jsou zařazovány jako povinná součást repertoáru většiny akordeonových soutěží a i samotnými cembalisty jsou vesměs respektovány, je zařazení skladeb Josepha Haydna pro mne poměrně překvapující. Přeci jen je na rozdíl od Scarlattiho tvorby Haydnova spjata s klavírem a zde si nemohu pomoci – ani dokonalý zvuk Lenkova nástroje nemůže nahradit pedál (hlavně při oktávovém doprovodu) a rezonanční možnosti moderního klavíru. Zvláště je to patrné v rychlých větách (nepřející šotek okradl tempový název 1. věty Sonáty F dur o slovo Allegro), kdy barvy pravé a levé ruky nemohou být vzhledem ke konstrukci nástroje vyrovnané, zatímco pomalé vyznívají opět decentně se zajímavou barvou. Jsem přesvědčen, že Lenkova nahrávka si najde mnoho příznivců, tak jako nadchla i mne. Atraktivnosti přispívá i to, že disk je upraven k použití nejen jako audio nosič, ale též z opačné strany jako DVD audio s vícekanálovým záznamem.

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.