pondělí, 9. únor 2009

Boris Blacher - Romeo and Juliet

Napsal(a) 

Boris Blacher - Romeo and Juliet Boris Blacher - Romeo and Juliet

David Robinson – tenor, N Kenge Simpson – soprán, Kathleen Wilson – soprán, Irvin Peterson – tenor, Leneida Crawford – mezzosoprán, Larry Vote – baryton, Michael Tolaydo – vypravěč, Chesapeake Chamber Orchestra, Jeffrey Silberschlag. Produkce: Gregg Squires, Squires Productions. Text: A. Nahráno: Auerbach Auditorium, St. Mary Hall, St. Mary‘s City, MD. Vydáno: 2008. TT: 71:47. DDD. 1 CD Albany Records TROY1008 (distribuce Euromusica).

Sedmdesátiminutová tříaktová opera Romeo a Julie , dvaadvacátý opus Borise Blachera (1903 – 1975) z roku 1943 na Shakespearův – skladatelem uzpůsobený – text, patří k dílům, v nichž jejich autoři otevřeně projevovali své kritické postoje vůči dobovým ideologickým režimům. Blacher, jehož tvorba byla kvůli židovskému původu autora odsunuta mezi „odpad“ označovaný jako entartete Musik (zvrhlá hudba), sice není v této opeře okatě přímý jako třeba Šostakovič v Antiformalistickém ráječku, své odsouzení nacistické moci ovšem v Romeovi a Julii proklamuje i tak velice zřetelně (volbou tématu lásky a nenávisti, použitím textu v angličtině, „barbarskými“ jazzovými prvky a podobně). Nejspíš proto napsal toto dílo pro komorní obsazení – šest zpěváků, vypravěče a devítičlenný ansámbl (smyčcové kvarteto, kontrabas, flétnu, fagot, trubku a klavír). Jistě věděl, že velký aparát by ve fašistickém Německu vzhledem ke své situaci sotva našel; protestní charakter opery si však současně říkal o uvedení „tady a teď“, a k němu mohla být cesta skrze snížené nároky na obsazení přece jen snazší. Nebylo to ovšem nic platné, skladba se své premiéry dočkala až po válce, v Berlíně roku 1947. Aktuálnost si ale v obecnější rovině zachovala dodnes a také její hudební zpracování působí i s odstupem času velice svěžím dojmem. Patrné jsou vlivy George Gershwina, jazzem inspirovaných skladeb Igora Stravinského, gospelů, kabaretní hudby (každý akt, sestávající vždy ze šesti kontrastně řazených čísel, je uveden šansonem), v ostinátních figuracích instrumentálního doprovodu lze dokonce leckdy slyšet předvoj minimalismu. Osobitý tvar, dramatický náboj a nadčasovost činí z opery Romeo a Julie důkaz, že pozapomenutý Blacher není „tvůrcem pouze jediné skladby“ – efektních a poměrně často uváděných orchestrálních Variací na Paganiniho téma.

Přínosné je tak již samotné vydání nahrávky opery. O to více potěší, že posluchač má možnost seznámit se s touto skladbou ve výtečné interpretaci. Těžko tu vyzdvihovat jednotlivce. Přestože se nabízí zdůraznit skvělé výkony obou hlavních protagonistů, sopranistky N Kenge Simpson v roli Julie a tenoristy Davida Robinsona coby Romea, nahrávka těží především z kolektivní zainteresovanosti zpěváků (která se projevuje jak v sólových výstupech, tak i v četných „sborových“ pasážích) i instrumentální složky (Chesapeake Chamber Orchestra pod vedením Jeffreyho Silberschlaga ).

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.