pondělí, 1. září 2003

Boni Pueri

Napsal(a) 

booklet booklet
Sbor Boni pueri má v České republice záviděníhodé postavení - je v katogorii chlapeckých sborů suverénním hegemonem. To je sice pro jeho sbormistry příjemné konstatování, na druhé straně je to, doufám, patřičně zavazující a nutící je neusnout na pomyslných vavřínech. Každý sbor této úrovně samozřejmě musí mít profilovou desku u prestižní firmy. Chlapcům se to podařilo a Supraphon jim vydal po etapách nahranou kompaktní desku. Je rozčleněna do pěti oddílů tak, aby se mohl ukázat široký výrazový rejstřík sboru. Dramaturgicky nejčistší je druhý díl, který je stručnou sondou do již vydaných nahrávek vokálně-instrumentálních skladeb od Fischera, Vejvanovského a Zelenky. V tomto případě jsou Boni pueri hostem orchestru Musica Florea . Šťastně zvolené jsou také ukázky z duchovní literatury, i když se dramaturg neubránil komerčnímu vábení notoricky známého Händelova Hallelujah . "Zlidovělý" miniblok otvírá ve světě možná nejznámější česká melodie z volné věty Novosvětské , kde je Dvořákova upravená melodie ozdobena anglickým textem Goin' Home . Velmi pěkná jsou aranžmá lidových písní z Moravy, Austrálie, Argentiny, Japonska a spirituál Zulů. Problém mám pouze s akceptováním Smetanova sboru Proč bychom se netěšili . Ale koneckonců, kdo by se měl spontánněji těšit, když ne děti. Nahrávka nemá problém ve zpěvu chlapců a mladíků, ten je hodný obdivu, problém mám s posledním, posluchačsky nejatraktivnějším blokem věnovaným americkému muzikálu. V kantabilních plochách jsou chlapci skvělí, v rytmických částech (Herman: Hello, Dolly ; Gershwin: I Got Rhythm ; Bernstein: America ) to prostě sboru nešlape, "neswinguje" a je to příliš evropské. Navíc klavírní doprovod je skutečně zvláštní. Myslím, že i Lenny Bernstein by se divil, jaké aranžmá dostala jeho slavná píseň.

Vydavatel: Supraphon

Stopáž: 62:47

Nahráli: Český chlapecký sbor Boni Pueri, sbormistři Pavel Horák, Jakub Martinec, Martin Fila - klavír, František Vaníček - varhany, Musica Florea, sólisté

Body: 4 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.