sobota, 21. únor 2004

Bohuslav Martinů: Symfonie č. 3 H. 299, Symfonie č. 4 H. 305

Napsal(a) 

booklet booklet
Supraphon a Nadace Bohuslava Martinů spojily síly a začaly realizovat v krátké době třetí komplet skladeb Bohuslava Martinů. Po uzavřeném souboru komorních skladeb pro housle a klavír (Matoušek, Adamec), který získal MIDEM Classic Award, rozdělaném kompletu houslových skladeb s orchestrem (Matoušek, Hogwood, Česká filharmonie), jejíž první díl získal vloni Cenu Harmonie za nejlepší českou nahrávku, je to komplet symfonií. Martinů si takovou pozornost určitě plně zaslouží a ostatní čeští skladatelé (žijící i mrtví vyjma Dvořáka) mu mohou pouze kolegiálně závidět. Komplet symfonií nahrál před mnoha lety Václav Neumann, a i když je v lecčems velmi zajímavý, přece jen zaostává nejen v technice záznamu, ale i v některých koncepčních problémech partitur. Nová idea souborné edice, navíc s revidovanými notovými materiály (Sandra Bergmannová, Aleš Březina, Sharon Choa), přichází tedy v pravou chvíli jako reprezentativní výklad počátku 21. století. (Při dnešní situaci v nahrávacím světě asi nadlouho poslední.) Doufám jenom, že projekt bude zdárně dokončen.

Volba 3. a 4. symfonie je pochopitelná. Třetí symfonii (1944) považoval skladatel za svou první skutečnou symfonii a byl na ni oprávněně pyšný, se Čtvrtou symfonií (1945) slavil díky jejímu pozitivnímu náboji, světlu a komunikativnosti velké úspěchy.

Znovu a znovu zažívám, jak blahodárný vliv má na Českou filharmonii dirigent Jiří Bělohlávek . Orchestr hraje soustředěně, je perfektně připraven a dělá, co má dělat každý ansámbl - do puntíku realizuje vizi dirigenta. Výkon orchestru je v obou skladbách (v 3. symfonii možná ještě o pověstný fous víc) famózní a samotný Bělohávek posunul úroveň interpretace obtížných partitur zase o notný kus dál. Dirigent zúročuje v nahrávce svoje celoživotní umělecké a životní zkušenosti a je s podivem, že takový umělec byl šéfem našeho prvního orchestru, k jeho škodě, jen chvíli. Ještě štěstí, že máme dar zvukových záznamů.

Drobná poznámka na konec: první díl symfonické edice má velmi pěkný, výtvarně sevřený, nepatetický cover a nahrávací tým se zhostil svého úkolu zcela profesionálně.

Vydavatel: Supraphon

Stopáž: 63:00

Nahráli: Česká filharmonie, Jiří Bělohlávek

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.