sobota, 14. únor 2004

Bohuslav Martinů: Suity a části oper

Napsal(a) 

booklet booklet
Deska soustřeďující samostatnou symfonickou hudbu z některých oper Bohuslava Martinů je v tomto výběru a sestavě velkou službou skladateli a zároveň posluchačským potěšením. Naslouchat totiž volně plynoucí hodině proměnlivého, ale díky autorskému rukopisu přece jen charakterem jednolitého orchestrálního toku se těžko jinak v jeho díle hned tak podaří. Expresivně impresionistická Julietta v aranžmá Zbyňka Vostřáka je zde impozantním sledem těch nejpůsobivějších míst, velkých orchestrálních barev a mohutné dynamiky, ale v závěru druhé části i krásného zastavení v lese, kde zaznívá lesní roh a hudba zjihne. Třídílná suita (Poco andante, Vivo, Lento ) je sestavena kontrastně, s napětím a Václav Neumann ji s Českou filharmonií pojal v roce 1983 na desce Pantonu plnokrevně, s imaginací, v plné dynamické šíři, s účinkem až divadelním. Následující čísla už jsou všechna z brněnské dílny dirigenta Františka Jílka z roku 1975, což je zvukově trochu poznat, ale hudebně je zde přítomno velké porozumění. Ukazuje se tu Martinů vesměs hravější, odlehčený, lidovější, tanečnější. V případě dvaadvacetiminutové orchestrální suity z opery Divadlo za branou je to jevištní, často baletní hudba se svými jemnými pizzicaty, rozvernými flétnami, měkkými smyčci, líbezným hobojem a snovým i staccatovým klavírem, s celkovým zvukem i melodikou obdobnými charakteru a instrumentaci Špalíčku , tedy hudba, jíž jsme přivykli jako typicky "české". Zahrána je s espritem, v pěkném tempu, rozkošně, v závěru zcela v klasickém hávu. Malá pětiminutová suita z Veselohry na mostě je legračně vyhrocená do parodické klauniády, která přejde do roztoužené lyriky a pak se promění v pochodovou perzifláž. Symfonické interludium Odjezd z opery Tři přání se vrací ke svižnému modernistickému symfonismu a Saltarello z Mirandoliny nemůže nenadchnout svým strhujícím tempem a invencí. Kdo by se po poslechu této desky Martinů ještě bál jako nezajímavého nebo nesrozumitelně moderního, musel by být neuvěřitelně předpojatý.

Vydavatel: Supraphon

Stopáž: 59:07

Nahráli: Česká filharmonie - Václav Neumann, Státní filharmonie Brno - František Jílek

Body: 5 z 6

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.