středa, 18. únor 2009

Bohuslav Martinů: Sonáta pro violoncello a klavír č. 3 H.340, Variace na slovenskou lidovou píseň H.378, Petr Eben: Suita balladica pro violoncello a klavír, Luboš Sluka: Sonáta pro violoncello a klavír

Napsal(a) 

Bohuslav Martinů: Sonáta pro violoncello a klavír č. 3 H.340, Variace na slovenskou lidovou píseň H.378, Petr Eben: Suita balladica pro violoncello a klavír, Luboš Sluka: Sonáta pro violoncello a klavír Bohuslav Martinů: Sonáta pro violoncello a klavír č. 3 H.340, Variace na slovenskou lidovou píseň H.378, Petr Eben: Suita balladica pro violoncello a klavír, Luboš Sluka: Sonáta pro violoncello a klavír

Tomáš Jamník – violoncello, Ivo Kahánek – klavír. Produkce: Matouš Vlčinský. Text: A, N, F, Č. Nahráno: 4/2008, Bohemian Music Studio, Praha. Vydáno: 2008. TT: 69:05. DDD. 1 CD Supraphon Music SU 3947-2.

V bookletu první společné desky pro Supraphon Music se Tomáš JamníkIvo Kahánek procházeli ulicemi staré Prahy, v druhé kráčejí na pražském vltavském nábřeží. To je však jen vnější podobnost. Mnohem vážnější je program, který je ve své tvůrčí bohatosti kompaktní. Volným svorníkem je opět Martinů a jestliže rovnocennými partnery mu minule byli Kabeláč a Janáček, pak zde je to ještě výraznější v hudbě vloni odešlého Petra Ebena a letošního osmdesátníka Luboše Sluky. Všechny skladby se více či méně hlásí k odkazu lidové hudby, patří k tomu vůbec nejlepšímu, co bylo v české hudbě pro toto nástrojové spojení napsáno, a vznikly v 50. letech. Další příklad, že v této společensky temné době, kdy řada jejich kolegů budovatelsky oslavovala zářnou současnost a jasné zítřky, vznikala i skutečně nadčasová instrumentální hudba. Každá skladba má svůj osobitý rukopis: zralý v případě Martinů, mladistvě nadšený a vstřebávající aktuální nejlepší podněty (Prokofjev, Stravinskij, Janáček...) v případě Ebena a Sluky. Možná je to i lepší volbou dramaturgie, ale co se týká nástrojové jednotnosti, tak zde slyším kvalitativní posun vpřed. Například variace a Ebena nahrálo skvěle několik cellistů. Nedá se říci, že by byl Jamník výrazně lepší, je prostě jiný, možná v rovnoprávném dialogu s klavírem komornější a je si vědom toho, že je zbytečné se opájet tónem. Jeho prozpívanost frází není tónově okázalá, opájející se nádhernými melodiemi, které lze nalézt ve všech skladbách. Zde je na místě ocenit citlivost a tónové kvality Ivo Kahánka (bohužel se v bookletu nedočtete, jaký byl použit klavír a jaké mikrofony). S náročnými klavírními party si poradil na úrovni zkušeného komorního hráče světových kvalit. (Tak měkká piana jsem od doby Jana Panenky slyšel jen málokdy.) Na desce je hodně elegické, rozjímající hudby. Tomu sluší jakoby tlumenější zvukový obraz. Nahrávka jako celek si své hodnocení zaslouží. Jediná otázka tak směřuje k Martinů Variacím, kde možná měli oba interpreti více „prodat“ virtuozitu svých partů, neboť technicky stojí nad ní. Věřím však, že to bylo vědomé rozhodnutí, které bylo možná dáno datem vzniku skladby (1959).

Na rychle vyprofilujícím se duu Jamník – Kahánek je asi nejvíc oceněníhodné, že v praxi potvrzují heslo „v jednotě je síla“. Sami o sobě možná nebudou světovými hvězdami, ale jako společně dýchající a konající tým mají obrovský tvůrčí potenciál. Jsou také políčkem pro škarohlídy, kteří tvrdí, že české interpretační umění upadá a že už nejsme schopni generovat hudebníky, kteří obstojí v mimořádně náročné mezinárodní konkurenci. A co je nejradostnější? Ve věkové hranici do 30 let nejsou u nás sami.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.