Ivan Klánský – klavír, Kocianovo kvarteto (Pavel Hůla, Miloš Černý, Zbyněk Paďourek, Václav Bernášek). Produkce: Pierre E. Barbier. Text: A, F, N. Nahráno: 3, 10/2008, Martinů sál HAMU, Praha. Vydáno: 2009. TT: 72:04. DDD. 1 CD Praga Digitals PRD/DSD 250 250 (distribuce Classic). Alternativa: kvinteta – Martinů Quartet, Karel Košárek (Naxos).
Dárek k výročí Bohuslava Martinů se producentu Pierru Barbierovi povedl náramně. Z řady českých umělců, kteří pro jeho firmu nahrávají, vybral svého nejlepšího pianistu a Kocianovo kvarteto a opět měl šťastnou ruku. Místo Milana Slavického, který většinou sedí v křesle režiséra, spolehlivě „zaskočil“ Jaroslav Rybář a Steinwaye připravil jeden z nejlepších evropských ladičů Ivan Sokol.
Jestliže 1. klavírní kvintet H. 229 patří do „pařížské“ periody, tak 2. klavírní kvintet H. 298 i Klavírní kvartet H. 289 do „americké“. Změnu tvůrčí poetiky poznáte myslím na první poslech, navíc interpreti se hodně snaží o pečlivou diferenciaci. O technických aspektech je zbytečné psát, protože nemají závažnější chybu, báječné je i nejednou složité pletivo rytmických vztahů, ale nejvíc mě oslovila mistrovská barevná paleta a práce se zvukem. Například jsem žasnul nad drtivostí hymnického vyznění 1. kvintetu. Tématem pro zvláštní studii by byla fantastická hra Ivana Klánského . Přestože v podstatě hybnější nahrávka kvintetů u Naxosu je výborná, tak Klánský jde v práci se zvukem ještě dále než Karel Košárek. Po prvním poslechu jsem zůstal chvíli jako opařený a musel jsem si pustit desku několikrát, abych mohl získat „nadhled“. Prostě jsem ještě nikdy tuto hudbu hrát s takovým výrazem a tak homogenně. (Kopii obrazu Paula Signaca Le Pont Marie z roku 1927 na coveru desky berte jen jako náladové oživení bookletu. Stejně tak by tam mohla být řada jiných reprodukcí.)
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
