sobota, 28. březen 2009

Bohuslav Martinů - Piano Quintets H. 229, 298, Piano Quartet H. 287

Napsal(a) 

Bohuslav Martinů - Piano Quintets H. 229, 298, Piano Quartet H. 287 Bohuslav Martinů - Piano Quintets H. 229, 298, Piano Quartet H. 287

Ivan Klánský – klavír, Kocianovo kvarteto (Pavel Hůla, Miloš Černý, Zbyněk Paďourek, Václav Bernášek). Produkce: Pierre E. Barbier. Text: A, F, N. Nahráno: 3, 10/2008, Martinů sál HAMU, Praha. Vydáno: 2009. TT: 72:04. DDD. 1 CD Praga Digitals PRD/DSD 250 250 (distribuce Classic). Alternativa: kvinteta – Martinů Quartet, Karel Košárek (Naxos).

Dárek k výročí Bohuslava Martinů se producentu Pierru Barbierovi povedl náramně. Z řady českých umělců, kteří pro jeho firmu nahrávají, vybral svého nejlepšího pianistu a Kocianovo kvarteto a opět měl šťastnou ruku. Místo Milana Slavického, který většinou sedí v křesle režiséra, spolehlivě „zaskočil“ Jaroslav Rybář a Steinwaye připravil jeden z nejlepších evropských ladičů Ivan Sokol.

Jestliže 1. klavírní kvintet H. 229 patří do „pařížské“ periody, tak 2. klavírní kvintet H. 298Klavírní kvartet H. 289 do „americké“. Změnu tvůrčí poetiky poznáte myslím na první poslech, navíc interpreti se hodně snaží o pečlivou diferenciaci. O technických aspektech je zbytečné psát, protože nemají závažnější chybu, báječné je i nejednou složité pletivo rytmických vztahů, ale nejvíc mě oslovila mistrovská barevná paleta a práce se zvukem. Například jsem žasnul nad drtivostí hymnického vyznění 1. kvintetu. Tématem pro zvláštní studii by byla fantastická hra Ivana Klánského . Přestože v podstatě hybnější nahrávka kvintetů u Naxosu je výborná, tak Klánský jde v práci se zvukem ještě dále než Karel Košárek. Po prvním poslechu jsem zůstal chvíli jako opařený a musel jsem si pustit desku několikrát, abych mohl získat „nadhled“. Prostě jsem ještě nikdy tuto hudbu hrát s takovým výrazem a tak homogenně. (Kopii obrazu Paula Signaca Le Pont Marie z roku 1927 na coveru desky berte jen jako náladové oživení bookletu. Stejně tak by tam mohla být řada jiných reprodukcí.)

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.