booklet
Mirandolinu psal Martinů podle Goldoniho komedie La locandiera (Paní hostinská ), libreto si sám upravil podle italského originálu. Světová premiéra opery, která Goldoniho předloze dává elegantní hudební vizáž, se konala v pražském Smetanově divadle roku 1959 s Marií Tauberovou v hlavní roli. Pokud vím, kompletní zvuková nahrávka Mirandoliny neexistuje. Bibliografický katalog Bohuslava Martinů uvádí pouze rozhlasový záznam z počátku 80. let. Každopádně příběh o paní hostinské obletované hned třemi šlechtickými nápadníky, která ale nakonec dá přednost číšníkovi, může nyní našinec slyšet v italském originále. Obsazení ve Wexfordu bylo totiž až na dvě výjimky italské. Těmi výjimkami jsou Angličan Simon Edwards coby jeden z nápadníků a česká sopranistka Tereza Mátlová v menší roli herečky Ortensie. Hlavní úlohu fešné hostinské zpívá sopranistka Daniela Bruera , angažovaná v berlínské Staatsoper, s hlasem možná o malinko zatěžkanějším, než by nadýchané lehkosti tohoto až činoherně výřečného, v lehkém allegru poskakujícího díla slušelo. Avšak celkově vzato jak ona, tak i ostatní zpěváci bezesporu odehráli a odzpívali (a odmluvili) na jevišti působivé divadlo - dosvědčují to ostatně i reakce publika. Prudký tep je znát i z výkonu pro nás možná poněkud exotického Běloruského národního filharmonického orchestru pod taktovkou italského dirigenta Riccarda Frizza . Ostatně i fotografie z inscenace otištěné v bookletu naznačují, že ve Wexfordu pojali Mirandolinu jako bujarou soudobou komedii (režíroval Australan Paul Curran ). Rozhodně je to další příjemný důkaz toho, že Martinů se ve světě líbí.
Vydavatel: Supraphon
Stopáž: 67:02 + 37:10
Nahráli: Bruera, Mátlová, Traversi, Tansini, Edwards, Marabelli, Alberghini, Esper, Běloruský národní filharmonický orchestr, Riccardo Frizza
Body: 6 z 6 - tip Harmonie
