Bohuslav Matoušek – housle, Janne Thomsen – flétna, Régis Pasquier – housle, Jennifer Koh – housle, Česká filharmonie, Christopher Hogwood. Produkce: Simon Perry. Text: A, N, F. Nahráno: 4. – 5. 6. 2004, 1. – 3. 12. 2005, Rudolfinum, Dvořákova síň, Praha. Vydáno: 2007. TT: 55:06. DDD. 1?CD Hyperion CDA67671 (distribuce Classic).
Bohuslav Matoušek svůj komplet skladeb Bohuslava Martinů pro housle a orchestr doslova vyvzdoroval, a to dvakrát: nejprve jako jeho iniciátor a v podstatě i producent a podruhé, když Supraphon, veden pouhými ekonomickými hledisky, ztratil zájem o další vydávání započatého projektu. Doma tedy bohužel vyjít nemůže, ale katalogu britské firmy Hyperion bude komplet, rozvržený na čtyři tituly, jistě slušet jako zajímavost a snad i jako objev. Soudě podle prvního výsledku, jde o umělecký i vydavatelský čin nejvyšší třídy. Tím spíše, že zdaleka ne všechny z více než deseti skladeb, které do projektu spadají, jsou běžnou součástí repertoáru. Nejen v cizině, ale i u nás. Je tomu spíše naopak vlastně téměř u všech, mnohé zcela jistě právem s nadějí čekají na znovuobjevení. Životné nastudování a provedení, které CD zachycuje, by k tomu zcela určitě mohlo inspirovat. Houslista Matoušek nehraje na prvním disku sám, ale se třemi zahraničními sólisty: s Janne Thomsen natočil v roce 2005 Koncert pro flétnu, housle a orchestr , neobarokní skladbu plnou pravidelného staccatového tepu a krásné souhry. Tón flétny tu má přesnou dávku poměru mezi chvějivým vibratem a virtuozitou, s Matouškovými čistě intonujícími houslemi se pojí krásně, v duchaplném a zvukově vzrušujícím i uspokojivém dialogu. Podobně je tomu u houslistů Régise Pasquiera (Duo concertante pro dvoje housle a orchestr plné nesnadné souhry, přesných souběhů a vyhrocené virtuozity, natočené roku 2004) a Jennifer Koh (fantazijnější a emocionálně ještě intenzivnější, hráčsky v bězích a figuracích neméně náročné Concerto in D pro dvoje housle a orchestr z přelomu 40. a 50. let). Vedle Matouškova zasvěceného pochopení, prožití a ztvárnění charakteristického skladatelova stylu a kongeniálně a zcela rovnocenně se připojujících hostů je samostatnou kapitolou projektu doprovod: Českou filharmonii, kterou Matoušek získal, řídí Christopher Hogwood; je méně známo, že vedle svého mimořádného renomé na poli staré hudby se rád a pravidelně věnuje také hudbě 20. století, a to zejména stylovému okruhu, do něhož přesně zapadá rovněž Martinů. Nahrávka má jistě i díky dirigentovi šťavnatost, živý puls, motoričnost, přesnost a hlavně nakažlivě lehkonohou muzikalitu vzdálenou usilovnosti. Deska zní krásně zřetelně a pohodově, technika houslové hry z ní nevyčuhuje. Tři skladby z podobného okruhu se od sebe podstaněji liší sice až při bližším zaposlouchání, ale tento menší vnitřní kontrast titulu není vůbec na škodu. Naopak vytváří jeho monotematickou výjimečnost. (Petr Veber)
Dvě dobré zprávy hned v úvodu! Konečně vycházejí na CD u vydavatelství, jehož dopad je na světovém trhu velmi výrazný, skladby Bohuslava Martinů, které stojí neprávem stranou pozornosti a jsou zastíněny tituly „osvědčenými“. Je dobře, že právě tato méně známá díla otevírají novou edici – komplet houslových koncertantních skladeb Bohuslava Martinů v provedení Bohuslava Matouška a České filharmonie s Christopherem Hogwoodem. To je ta druhá dobrá zpráva! Na světovém trhu vzbudil tento přední český houslista ohlas dřívějším kompletem houslových skladeb komorních. Touto edicí potvrzuje, že v současnosti je jedním z nejvýznamnějších martinůovských propagátorů. Na čtyřech kompaktních discích budou zachyceny nejen všechny skladby pro housle a orchestr, ale i ty, v nichž v sólových partech s houslemi účinkují další instrumenty. Nebude opomenuta ani violová Rapsodie-koncert. Pro nás tento projekt není až tak neznámý! Už je dokončen delší dobu a v roce 2002 z něho dokonce Supraphon jeden disk (s 1. houslovým koncertem a méně známou Koncertantní suitou) realizoval. Nyní můžeme slyšet koncerty, v nichž Bohuslav Matoušek neúčinkuje pouze sám, nýbrž s dalšími sólisty. Nahrávky dvojkoncertů byly pořízeny rovněž v pražském Rudolfinu se stejným nahrávacím týmem a uměleckým i technickým charakterem se tedy od oné supraphonské edice neliší. Už v Koncertě pro flétnu, housle a orchestr nás hned zpočátku zaujme nádherný tón Bohuslava Matouška, báječně korespondující s flétnou Janne Thomsen. Rychlé pasáže ve skladbách meziválečného období se hrávají někdy s až příliš velkou agresivitou. Zde je vše jakoby měkčí, byť rovněž velmi energické. Melodická volná věta, kde se slyšitelně uplatňuje orchestrální klavír, je vysokou školou novodobé nesentimentální a tím pravdivé lyriky. Už v počátečních taktech finale všichni zúčastnění akceptují folkloristický kolorit a melodickou bohatost skladby. V Koncertantním duu nás čeká báječná aplikace formy concerto grosso v hudební řeči 20. století. Oběma krajním větám dominuje ostrý a suverénní tep. Působivá je volná věta, jež hrdě kráčí dopředu se suverénními vstupy sólistů, hrajícími často v dvojhmatech, což rozšiřuje momentální tónovou paletu. Mezi sólisty vstupují občas i další instrumenty, například hoboj, fagot a samozřejmě také skladatelův oblíbený „orchestrální“ klavír. Celkový zvukový obraz skutečně respektuje formu concerta grossa – sólisté jsou vypíchnutí jen částečně a působí jako součást celého ansámblu. Česká filharmonie má razanci v tutti pasážích, jež až na výjimky nikde nejdou po velkém symfonickém zvuku. V případě Dvojkoncertu pro dvoje housle jde o pozdního Martinů. Už začátek je ve znamení typických synkop, sextových chodů a příznačného martinůovského spoje. Je málo tak příjemných, pohodových a rozšafných pasáží, jaké přináší hybná volná věta tohoto díla! Místy se dostává až k nevídané jednoduchosti za pomoci osvědčených populárních prostředků. Pro mladé interprety je skladba skutečnou lahůdkou (byla koneckonců pro ně napsána), náročnější posluchači ji možná přijímají se shovívavým úsměvem. Jde o dílo, jež si neklade ambice být velkým závažným koncertem. Při soustředěném poslechu se mi zdá houslové duo s Régis Pasquierem zvukem i stylem kompaktnější než s Jennifer Koh. (Bohuslav Vítek)
Bohuslav Martinů je skladatelem, u jehož díla mají dramaturgicky zajímavé kombinace, případně komplety stále smysl, protože každé nové zařazení do kontextů žánrových či dobových může ospravedlnit početně obrovské a obsáhlé skladatelovo dílo. Martinů koncertní a koncertantní tvorba je taktéž rozsáhlá a ne všechna díla jsou známá a často prováděná. Záměr vydavatelství Hyperion vydat kompletní dílo Martinů pro housle a orchestr je proto velmi slibný a doufejme, že po tomto zdařilém CD dojde k vydání dalších částí kompletu. Hlavní dvojice propagátorů – dirigent Christopher Hogwood a houslista Bohuslav Matoušek – je sama o sobě jistou zárukou kvalitní interpretace hudby Martinů, s níž mají oba velkou zkušenost. Matoušek s klavíristou Petrem Adamcem již nahrál pro Supraphon kompletní dílo Bohuslava Martinů pro housle a klavír. Toto CD nás však uvádí do zcela jiného, stylově vyhraněného koncertantního světa Bohuslava Martinů. V těchto dílech se nám ukazuje jiný Martinů než v komorní hudbě, svých 6 symfoniích či v řadě jiných žánrů. V koncertantních dílech (let 30. i některých pozdějších) se Martinů odvrací od avantgardy a soudobých inspirací a nové podněty nalézá v historicky starších obdobích a jejich stylových požadavcích. Všechny zde uvedené skladby mají více než jeden sólový nástroj – u Dua concertante a Concerta D dur jsou to ještě jedny housle a u první skladby CD Concerta pro flétnu, housle a orchestr je to dokonce nástroj z jiné nástrojové skupiny. Snad právě v této skladbě zní spojení dvou odlišných sólových nástrojů překvapivě celistvě a tak přirozeně, jako by se jednalo o nejběžnější komorní zvuk, jaký známe. V této skladbě i v druhých dvou pro dvoje housle a orchestr dochází k čistému jasnému dialogu skupin soli a tutti podle barokních principů. Rychlé věty jsou interpretovány velmi briskně a v pomalých dochází pouze k jemným tempovým zadržením a pozastavením v kadencích, takže nikdy neopouštíme čistotu stylu, která právě pro Martinů mnoho znamenala. Matouškův střízlivý, inteligentní a přitom nádherný tón doplňují jeho výborní sólističtí partneři (Janne Thomsen, Régis Paquier, Jeniffer Koh) a Česká filharmonie za Hogwoodova řízení. (Eva Velická)
Body: 5 z 6
