neděle, 25. duben 2010

Bohuslav Martinů - Klavírní trio č. 2 d moll H.327, č. 3 C dur H.332, Cinq pieces breves (Klavírní trio č. 1 H.193), Bergerettes H.275

Napsal(a) 

Bohuslav Martinů - Klavírní trio č. 2 d moll H.327, č. 3 C dur H.332, Cinq pieces breves (Klavírní trio č. 1 H.193), Bergerettes H.275 Bohuslav Martinů - Klavírní trio č. 2 d moll H.327, č. 3 C dur H.332, Cinq pieces breves (Klavírní trio č. 1 H.193), Bergerettes H.275

Kinski Trio Prague (Lucie Sedláková Hůlová – housle, Martin Sedlák – violoncello, Jaroslava Pěchočová – klavír). Text: A, F, N. Nahráno: 2008, 2009, Sál Martinů HAMU, Praha. Vydáno: 2009. TT: 67:23. DDD. 1 CD Praga Digitals PRD/DSD 250256 (distribuce Classic).

Rád znovu a znovu žasnu nad úrovní našich klavírních trií. Moje radost pak prochází několika generacemi. Mezi nejlepší mladé soubory patří již několik let Kinski Trio . Jenomže od příchodu pianistky Jaroslavy Pěchočové , která je známá svými mimořádnými úhozovými kvalitami, se zvukové bohatství souboru ještě rozkošatělo. Slyším v jejich hře více barevných valérů, dynamika je citlivější a cítím i více senzibility. Vysvětluji si to nejen báječnou hrou klavíristky, ale i jejím harmonickým napojením na kouzelně subtilní hru Lucie Sedlákové . Snad se feministky neurazí, ale tato čistá ženskost je v kontrapunktu s mužnou hrou Martina Sedláka velkou předností tria. Kromě toho není pochyb o tom, že v Pěchočové roste české hudební kultuře excelentní komorní hráčka.

Pocta Martinů se ve všech směrech povedla. K dramaturgii není co dodat, musí navnadit každého ctitele Bohuslava Martinů. Interpretace: z každé věty je cítit, že pro soubor to byl preferenční projekt a podle toho byl připraven. Technika je samozřejmá, souhra také, nicméně tak přesné docílení „martinůovské stylovosti“ již tak samozřejmé není a chce to mít hodně otevřené srdce a hodně vědět.

Ještě poznámka k vydavateli: V době, kdy nahrávání komorní hudby je popelkou, tak jen žasnu, kolik komorní (často české) hudby vydává malá francouzská firma. Kdysi a možná i dnes vzbuzuje u části našich hudebníků záporný postoj, ale přezírání není na místě. Francouzi dělají v tomto případě pro české klasiky bohužel víc nežli my.

Body: 5 z 6

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.