George Caird – hoboj, Schubert Ensemble (Simon Blendis – housle, Douglas Paterson – viola, Jane Salmon – violoncello, William Howard – klavír). Produkce: Produkce: Jeremy Hayes. Text: A, N, F. Nahráno: 19. – 21. 1. 2009, Potton Hall, Dunwich, Suffolk. Vydáno: 2009. TT: 67:10. DDD. 1 CD Chandos CHAN 10551 (distribuce Panther).
Britská firma Chandos opatřila recenzovaný kompaktní disk samolepkou připomínající, že v roce 2009 oslavila třicáté výročí existence a současně i velmi dobré setrvalé pozice na trhu. Katalog má za tu dobu plný nejen zdařilých a často určitě referenčních nahrávek hudby své země, ale také snímků s trochu exotičtější hudbou „z kontinentu“, často i s hudbou českou – figuruje tu mimo jiné ostrovní komplet symfonií Martinů, Fibichovy symfonie nebo Hickoxova kompletní Rusalka a mnoho dalších. Nahrávka reprezentativního výběru komorních děl Bohuslava Martinů v podání souboru nesoucího jméno Franze Schuberta potvrzuje pověst, kterou toto britské seskupení – Schubert Ensemble – má. Na konci 90. let získala čtveřice významné národní ocenění za zásluhy o britskou hudbu. Za uplynulé desetiletí v rámci projektu Chamber Music 2000 ve studiu pořídili více než dvě desítky CD s díly autorů od Hummela a Brahmse po současné britské skladatele. Na soudobou hudbu se ostatně soustřeďují často, mají na svém kontě na osmdesát objednávek nových děl. Martinů je v této souvislosti naopak už spíše součástí klasického odkazu. Hudební jazyk i interpretační přístup britského souboru, podtrhující sdělnost a kantabilitu této hudby, tomu ostatně odpovídá. Desku rámují skvěle zahrané a výborně sehrané skvosty – klavírní kvartet a jedno z klavírních trií , hudba s veselými synkopami i zadumanými středními větami. Zejména zamyšlené a přemítavé devítiminutové adagio v Klavírním kvartetu z roku 1942 tu zaznívá s velkým vcítěním, tiše, v prožitém nekonečném klidu a s nepatetickou závažností. Zkušenost souboru s romantickými i vídeňskými klasiky, tedy důraz na krásný a plný souzvuk, mužnou virtuozitu i zpěvnost, ušlechtilost a líbeznost, to vše dodává hudbě Bohuslava Martinů na kvalitách, které v ní není třeba dusit, i když ji jakoby ještě víc vzdalují avantgardě. V Kvartetu z roku 1947 se ke členům souboru organicky přidává hobojista George Caird , v Duu z roku 1958 se naopak invence opírá o pouhé dva smyčcové nástroje, ale i zde interpreti bezpečně nacházejí podstatu a typický charakter hudby tohoto mistra. Mimoděk dokazují, proč partitury Bohuslava Martinů tak lákaly jeho současníky z řad vynikajících sólistů, komorních hráčů a dirigentů, i to, že na těchto hodnotách lze stavět i dnes a že tento tvůrce bude zcela jistě dál a dál hrán a nahráván.
Body: 4 z 6
