Bohuslav Martinů: Houslový koncert č. 2, Toccata e due canzoni, Serenáda č. 2 pro smyčce

Isabelle Faust – housle, Cédric Tiberghien – klavír, Pražská komorní filharmonie, Jiří Bělohlávek. Produkce: Martin Sauer. Text: F, A, N. Nahráno: 6/2006, Rudolfinum, Praha. Vydáno: 2008. TT: 62:54. DDD. 1 CD Harmonia Mundi France HMC 901951 (distribuce Classic). Alternativa: Matoušek, Hogwood, Česká filharmonie (Hyperion).

Pražská komorní filharmonie má kromě jistoty špičkových uměleckých šéfů: Jiří Bělohlávek , Kaspar Zehnder, Jiří Hrůša, ještě jedno pozitivum, které nemá žádný tuzemský orchestr. Nahrává pro špičkové světové firmy – Harmonia Mundi France a občas dokonce pro Deutsche Grammophon. S německou houslistkou Isabelle Faust spolupracuje již několik let a Martinů je třetím společným projektem. Jestliže u nahrávek Beethovenova koncertu a Dvořákova koncertu jsem měl určité výhrady ke koncepci, které však možná vycházely z mého konzervativismu, pak projektu Martinů musím přiznat nejvyšší ocenění. Druhý houslový koncert H.293 hraje jinak, než známe od českých houslistů – je ve výrazu jakoby cudnější, střízlivější, snad je i na místě slovo komornější, každopádně je celá faktura krystalicky transparentní. Přitom to ale je Martinů, jak má být – prozpívaný a rytmicky stylový. Pro plné vstřebání této koncepce doporučuji několikerý intenzivní poslech. Věřím, že budete příjemně překvapeni jako já. V minulosti se často stávalo, že když se Martinů ujal cizinec, tak zůstal většinou něco dlužen zvláštní martinůovské poetice – ať už v emocionalitě, v rytmické struktuře, v pochopení tektoniky, mimohudebních inspirací. Situace se však rychle mění, jistě i díky mnohaleté intenzivní práci Nadace a Institutu Bohuslava Martinů, a musíme si zvyknout na to, že stále více cizinců tuto hudbu rádo a dobře hraje.

Producent s dirigentem vybrali pro „doplnění” další dvě perly. Druhá serenáda H.216 pohladí po duši svou neokázalou zpěvností, vybroušeností každého detailu, svou sonoritou. Neznám lepší nahrávku… V Toccatě e due canzoni se Jiří Bělohlávek opět setkal před mikrofony s francouzským pianistou Cédricem Tiberghienem (Brahms: 1. Klavírní koncert, HMC 901977). Dirigent byl mladíkovi dobrým „martinůovským“ učitelem. Opět zde můžete obdivovat jeho práci se zvukem, s mikro a makrotektonikou.

Umělecké a lidské propojení Jiřího Bělohlávka a orchestru je u nás něčím naprosto vyjímečným. Není pak divu, že nahrávka hudby, ke které navíc mají všichni hluboký vztah, musela dopadnout skvěle.

Výtvarná poznámka na závěr: Nahrávací firma je známa svým dobrým vkusem při vytváření coverů. Ani tentokrát mě producent nezklamal: Volba obrazu Les Cheminées (1906) od Františka Kupky je zajímavým vybočením z běžného martinůovského tematického okruhu.

Body: 6 z 6 – tip Harmonie

Sdílet článek: