Biblické paralely i falešná pýcha v Lullyho Phaétonovi

Tragická opera Jeana-Baptista Lullyho Phaéton měla premiéru 6. ledna 1683 ve Versailles. Šlo o typické dílo své doby – antika byla ve Francii dlouhodobě středem zájmu vyšších vrstev. Libretista Phaétona, významný francouzský dramatik Philippe Quinault, zpracoval ovidiovský námět tak, aby odpovídal požadavkům a potřebám jeho zaměstnavatele – francouzského královského dvora. Jeho text odkazuje nejen k původnímu mytologickému tématu a Ovidiovu zpracování téhož námětu, nýbrž přeneseně i k jeho biblické paralele – příběhu pádu Adama a Evy. Phaétonovy nectnosti – závist, žárlivost, falešnou pýchu a bezmeznou aroganci, ať už převzaté z Ovidiových Metamorfóz, nebo pro tuto příležitost dodatečně vykonstruované, postavil Quinault do příkrého kontrastu s velkodušností svého a Lullyho patrona, Ludvíka XIV. Původní počet postav příběhu za tímto účelem rozšířil o další – především Phaétonovu vyvolenou Théone, kterou hrdina kusu zavrhne ve prospěch sňatku s egyptskou královskou dcerou Lybií. Lullyho hudební zpracování Quinaultova libreta je v dokonalém souladu se společenským zadáním – stejně jako s ním koresponduje historicky věrná interpretace skladatelovy partitury v podání Les Talens Lyriques, Choeur de Chambre de Namur a sólistů, vedených Christophem Roussetem. Dojem z nahrávky je bez nadsázky královský. Sólisté i sbor zpívají lehce, bez velkých dramatických akcentů – s výjimkou scény Phaétonova smrtelného pádu, která se odehrává těsně před závěrem opery. I ta je však ve výraze typicky francouzsky umě­řená. Zdrženlivý je i projev orchestru, kde silnější smyčcovou sekci (sedmnáct hráčů) vyvažuje sedm dřevěných dechových nástrojů – příčné a zobcové flétny, hoboje a fagot. Basso continuo sestává z violoncella, violy da gamba, loutny, varhan a dvou cembal; Christophe Rousset operu řídil od jednoho z nich. Opera plyne kupředu jako prokomponovaný sled výstupů, bez ostrých zářezů, s noblesou a elegancí, které celku nahrávky dodávají velkou přítažlivost.

Album je vzorově vybavené. Má formu knihy, do které jsou na začátku a na konci místo předsádek vloženy kapsičky na CD. Sto dvacet stránek bookletu zahrnuje obsah opery a stručný skladatelův životopis. Nechybí informace o Choeur de Chambre de Namur, Les Talens Lyriques a Christophu Roussetovi, který hru na cembalo studoval v Paříži a v Haagu. Les Talens Lyriques založil roku 1991, pořídil řadu nahrávek, badatelsky pracuje jako muzikolog a editor (je autorem knihy o Jeanu Philippovi Rameauovi), vyučuje na renomovaných školách, podporuje rozvoj hudebního talentu mladých profesionálů i amatérů, je nositelem několika vysokých francouzských vyznamenání a dnes patří k nejvyhledávanějším cembalistům, komorním hráčům i operním dirigentům, specializovaným na starší hudbu. Dále je tu kompletní libreto (s paralelním překladem do angličtiny, která je v bookletu jediným cizím jazykem) a podrobný, odborně fundovaný popis historie vzniku díla. Jeho autorem je Jean Duron – muzikolog, zakladatel a ředitel ateliéru studií francouzské hudby 17. a 18. století při Centre de la Musique Baroque de Versailles. Lze předpokládat, že s touto po­dobou Lullyho kompozice by pravděpodobně byl spokojen i její královský objednatel. Nepochybí ani současný posluchač, který si tuto nahrávku pořídí buď jako součást už větší sbírky, nebo i jen první informaci o povaze francouzské barokní opery – Roussetovo pojednání Lullyho Phaétona si rozhodně zasluhuje pozornost.

Emiliano Gonzalez Toro – tenor, Ingrid Perruche – soprán, Isabelle Druet – mezzosoprán, Gaëlle Arquez – mezzosoprán, Andrew Foster-Williams – basbaryton, Fréderic Caton – bas, Benoit Arnold – baryton, Cyril Auvity – tenor, Virginie Thomas – soprán, Choeur de Chambre de Namur, Les Talens Lyriques, Christophe Rousset – umělecký vedoucí. Text: A, F. Nahráno: 2012. Vydáno: 2014. TT: 152:00. DDD. 2 CD Aparte AP061.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější