pátek, 11. říjen 2002

Benjamin Britten: The Turn of the Screw

Napsal(a) 

booklet booklet
Brittenova rozsáhlá operní tvorba je u nás prakticky neznámá, a to navzdory skutečnosti, že na scénách hudebních metropolí světa je trvalou součástí repertoáru. Nedávné provedení opery Utahování šroubu pražskou Státní operou nemohlo být pro své nízké kvality zlomem ve stávající situaci, a tak jedinou příležitostí k seznámení s Brittenem zůstávají pro našince zvukové nosiče. Proto promiňte, bude-li následující text o této po všech stránkách skvělé nahrávce více výkladem než recenzí.

Britten komponoval Utahování šroubu na objednávku bienále v Benátkách v roce 1954. Za námět zvolil spiritualistickou povídku Henryho Jamese, kterou pro hudební scénu přepracovala Myfanwy Piper. Musela najít slova pro postavy obou zemřelých, kteří v povídce existují jen v představách reálných postav, a dopsala další tři scény. Děj i jeho příčiny leží v rovině irreálna, k jeho proniknutí nemá posluchač dostatek indicií, čímž se sled nekomentovaných výjevů a událostí stává nesnesitelným, až hororovým. Pátrání po smyslu díla se odráží právě od tří nově dotvořených scén a jejich možné podmíněnosti v Brittenově psychice. Anglický text v bookletu (Philip Brett) tak naznačuje možnou identifikaci skladatele s dětskou postavou Milese deprimovaného nuceným potlačováním vlastní sexuality, francouzský text (Xavier de Gaulle) naopak mluví o možném Brittenově ztotožnění se zjevem mrtvého Quinta jednajícího z popudu homosexuálně-pedofilní zainteresovanosti malým Milesem. Je až neuvěřitelné, jak dílo může být i v postmoderní současnosti obětí autorovy orientace. Nechť se po významu táže každý sám; klíčem mu bude samotným Brittenem podtržená výpověď "The ceremony of innocence is drowned" (volně přeloženo: "Obřad nevinnosti navždy skončil")...

Vlastní nahrávka, jejíž protagonisté odehráli v únoru tohoto roku sérii představení na scéně Královské opery Covent Garden, je naprosto dokonalá potud, pokud může být dokonalý zvukový záznam díla, jehož podstatnou součást tvoří vizuální vjem. Instrumentální složka hraje v této komorní opeře klíčovou roli: jednotlivé žánrové scény jsou spojeny interludii ve formě tématu a jeho patnácti variací - tedy jakýmisi patnácti závity hudebního "šroubu". Daniel Harding vede komorní orchestr o třinácti hráčích, z nichž každý je de facto sólistou, k naprosto čistému, virtuóznímu projevu. Hudební charakteristika jednotlivých výstupů je pod jeho vedením dokonalá. Roli vychovatelky, která je nejrozsáhlejším Brittenovým sopránovým partem, využila Joan Rodgers k rozbalení úžasného výrazového rejstříku. Totéž platí i o vždy skvělém Ianu Bostridgeovi ve stylově i přednesově bohatě diferencované roli Quinta. Esem nahrávky je obsazení rolí Milese a Flory skutečně dětskými hlasy. V neposlední řadě skýtá nahrávka nebývalý požitek z poslechu bezchybně deklamované zpívané angličtiny.

Vydavatel: Virgin Classics / EMI Czech Republic

Stopáž: 52:28 + 54:26

Nahráli: Joan Rodgers, Ian Bostridge, Jane Henschel, Vivian Tierney, Julian Leang, Caroline Wise, Mahler Chamber Orchestra, Daniel Harding

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.