čtvrtek, 11. červen 2009

Benedetto Marcello - Joaz

Napsal(a) 

Benedetto Marcello - Joaz Benedetto Marcello - Joaz

Maria Erlacher – soprán, Ulrike Hofbauer – soprán, Markus Forster – kontratenor, Daniel Johannsen – tenor, Martin Bruns – baryton, Dominik Wörner – bas, Neue Hofkapelle München, Christoph Hammer. Produkce: Bernhard Trebuch. Text: A, N. Nahráno: live, 27/5/2007, Kolomanisaal, Melk. Vydáno: 2008. TT: 65:32, 75:55. DSD. 2 SACD ORF 3035.

Benedetto Marcello, benátský šlechtic a diletující skladatel, je dnes znám především jako autor několika koncertů a nesmírně vtipného satirického pamfletu o benátské opeře, Il teatro alla moda. Za svou úspěšnost vděčí tento spisek, pranýřující operní nešvary, ale zároveň jedinečně odhalující důležité provozní mechanismy, nejen Marcellově dobré znalosti operního světa, ale patrně i jisté dávce závisti a opovržení vůči nekonformnímu a někdy extravagantnímu, ale úspěšnějšímu rivalovi, Antoniu Vivaldimu. Marcellova operní kariéra je nejméně probádaná – ze sedmi známých titulů se dochovalo jen torzo a stejně tak o jejich provedení a ohlasu se mnoho neví. Přesto jeho operní hudba zněla – podobně jako Vivaldiho – i v pražském divadle hraběte Šporka. Vivaldi pravděpodobně ležel Marcellovi v žaludku i pro své úspěchy v duchovní hudbě, která nesla mnohé stopy jeho operního stylu, s čímž ale Marcello velmi nesouhlasil. To ukazují nejen jeho teoretické spisy, ale i vlastní skladby v čele se sbírkou žalmů (Estro poetico-armonico), která byla kdysi obdivována po celé Evropě. Poněkud jiného charakteru je ale Marcellova tvorba oratorní, z níž jsou známy čtyři tituly. Většina z nich vznikla v době skladatelovy plné umělecké zralosti, což platí i o díle realizovaném na recenzovaném snímku – Joaz (asi 1727). Námět oratoria vychází z biblických dějin Israele a Judy 9. století před n. l., kdy došlo k dramatickým výměnám na trůnech a boji mezi přívrženci fénického boha Baala a židovského Hospodina. Libreto napsal Apostolo Zeno, tehdy císařský básník ve Vídni, a utvářel je v mnohém podle dramatických zásad vážné opery, v centru ovšem není sňatek, nýbrž nevinný Joaz, nástroj boží pomsty. Marcellova hudba je jednoduše skvostná – autor od začátku do konce nabízí přiléhavé a podmanivé melodie, chytlavé rytmy, patetickou árii střídá s árií takřka rustikální, lyrickou kantilénu následuje typická árie hněvu, nechybí ani působivá accompagnata a tři krásné, zčásti imitační ansámbly. Ať vědomě či nikoliv, Marcello dosáhl v mnohém ohledu stejného vyjadřování, a tudíž i efektů jako Vivaldiho nejlepší operní kreace, snad jen toho unisona je zde méně. Nahrávka oratoria vznikla jako záznam koncertu v rámci Internationale Barocktage Stift Melk 2007, známém festivalu (nejen) barokní hudby v Rakousku, o němž píšeme v tomto čísle HARMONIE ještě na jiném místě. Živé provedení se odrazilo v několika málo drobných nepřesnostech, ale také ve skvělém nasazení umělců a vpravdě dramatickém tahu celé skladby. Výkony jsou ve většině případů vynikající – dravý orchestr Neue Hofkapelle München pod vedením Christopha Hammera vytvořil pulsující, barvami hýřící dekorace pro jednotlivé sólisty, z nichž recenzenta nejvíce oslovili tenorista Daniel Johannsen a sopranistka Ulrike Hofbauer , velmi dobrý výkon také podávají kontratenorista Markus Forster v „dětské“ roli Joaze a basista Dominik Wörner , i když zde by větší tvárnost hlasu byla vítaná. Maria Erlacher zpívá výtečně, jediný problém je v jejím obsazení do stěžejní a záporné role královny Athalie, kterou (zejména v prvních dvou áriích) její jemný soprán nedokáže úplně naplnit, což ovšem není její vina. Muzikální projev barytonisty Martina Brunse má potom drobnou vadu v poněkud přehnaně kontrastních vokálech a deformovaných dvojhláskách „uo“. Uvedené kritické poznámky ale nic nemění na faktu, že se jedná o nahrávku výborných kvalit, kterou nelze než plně doporučit.

Body: 5 z 6

Marc Niubò

Ředitel Ústav hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se primárně věnuje hudební historiografii, odkrývání minulého, zkoumání skladeb, jejich příběhů, tvůrců, interpretů, kontextů, souvislostí. Jeho dlouhodobým badatelským tématem je italská opera v Praze, badatelsky se také věnuje duchovní hudbě – české i italské, ale primárně v domácím kontextu. Řadě dalších témat, jako např. hudba anglického či španělského baroka, dílo M. A. Charpentiera, W. A. Mozarta, Antonína Dvořáka, otázky provozovací praxe, edičních technik, hudební kritiky, se věnuje spíše příležitostně anebo primárně ve výuce Ústavu hudební vědy.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.