úterý, 18. únor 2003

Bellerofonte Castaldi: Le Musiche di Belleforonte Castaldi

Napsal(a) 

booklet booklet
Bellerofonte Castaldi - jméno, které na první pohled vypadá zajímavě, na druhý možná připomene postavu z řecké mytologie, na pohled třetí, nepatříte-li k úzkému okruhu znalců, vyvolá nejspíš velký otazník. Kdo byl muž s tak nezvyklým jménem? Potomek modenského aristokrata Francesca Castaldiho, obdivovatele antické kultury, jak se na vzdělance žijícího v 16. století slušelo. Castaldiů bylo v Modeně několik, aby tedy nedocházelo k neustálým záměnám, Francesco pojmenoval své dcery Arpalice, Areta, Artemia, Axiotea a syny Oromedonte, Sesostro a Bellerefonte (narodil se kolem roku 1580). Ten se stal brzy známým jako básník, zpěvák, skladatel a hráč na theorbu. Většinu svého života hojně cestoval po Evropě, za což zřejmě "vděčil" své prudké povaze, teprve krátce před smrtí se vrátil do rodného města (1649), smýšlením epikurejec, stále hrdý na svou šlechtickou nezávislost.

S hudebními schopnostmi všestranného Castaldiho se lze seznámit díky "mladé" francouzské firmě Alpha a souboru, jehož specializací je právě italská a francouzská hudba 1. poloviny 17. století. Le PoÉme Harmonique s Vincentem Dumestrem a mezzosopranistkou Guillemette Laurens si vychutnávají impulzivní raně barokní díla se všemi prudkými změnami nálad, náhlými akordickými zvraty i expresivní chromatikou. Většinu nahrávky tvoří skladby pro theorbu a menší typ tiorbino, v šesti pěveckých vstupech pojednávajících o lásce zazáří hlas Guillemette Laurens, jednou emocemi zhrzený, jindy rozverný, pak zase rozechvělý nejistotou. Interprety přesvědčivě provedené dobové odstíny, tóny a barevná spektra může posluchač navíc zkoumat a nechat na sebe působit při pohledu na reprodukci obrazu Claude Gelléeho Port de mer au soleil couchant uvedenou v bookletu.

Vydavatel: Alpha / Classic

Stopáž: 64:23

Nahráli: Guillemette Laurens - mezzosoprán, Le PoÉme Harmonique, Vincent Dumestre

Body: 4 z 6

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.