Bedřich Smetana: Smyčcové kvartety č. 1 a 2

Průvodní text Grahama-Melville Masona připomíná, že Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 je autobiografickým dílem a že jeho č. 2 předešlo dobu. Nahrávkou obou Smetanových smyčcových kvartetů učinilo nyní Škampovo kvarteto další podstatný krok k pomyslné síni slávy české hudby, kam bude jednou při zpětném pohledu nesporně patřit. Prezentuje tu obdivuhodně zralý, usazený a jasný interpretační názor, naprosté hráčské mistrovství a oprávněně autoritativní výklad. Je třeba trochu si zvyknout na rapsodičnost až janáčkovského ražení, kterou v obou partiturách soubor nachází, ale je tak přesvědčivá, že nelze jinak, než jí stoprocentně přitakat. Úžasná dynamická šíře hry, kontrastní akcentace, vyhrocený dramatismus a téměř neslýchané, třebaže samozřejmě naprosto kontrolované osobní hráčské nasazení činí z této desky nejen prostředníka strhující osobní výpověďi skladatele, ale také potvrzení jedinečné mistrovské a nadčasové hodnoty jeho obou zralých komorních děl. Neznamená to, že by během této hudby neprobleskly tiché a smutné tóny, nejsou ale bolestínské, protože se na nich neulpívá. Ve druhé větě kvartetu č. 2 probleskne až jakési dvořákovsky změkčené spočinutí. Skvělá jsou rychlá tempa, zvláště smršť v poslední větě prvního i druhého opusu, kdy kvarteto zní "jako jeden muž" a zároveň jako celý smyčcový orchestr. Naléhavost i osobní zaujetí, které z celé nahrávky bez jediného hluchého místa zaznívají, nenechávají na pochybách, že jde o velmi současné, moderní pojetí, které posunuje dosavadní hranice tradic.

Petr Veber

Těžko hledat slova pro tak krásnou nahrávku. Upřímnost a čistota interpretace se v ní pojí s podmanivou básnickou imaginací a navíc s jakousi zvláštní cudností. Škampovo kvarteto vnímá oba Smetanovy kvartety jako vysloveně intimní záležitost. A my s dojetím zjišťujeme, jak nadčasová a všelidská je při vší intimitě skladatelova výpověď. Vyzrálost projevu hráčů Škampova kvarteta se na této nahrávce spojuje se svěžestí mládí v dokonalé jednotě a vyváženosti, jakou oceňujeme u vín ze vzácných ročníků. Díky skvělé souhře mohou hráči Škampova kvarteta svobodně a skutečně básnicky pracovat s agogikou. Jejich rubata jsou ovšem stejně cudná a křehká jako celý jejich projev - vnímáme je spíše jen jako lehké záchvěvy nebo dokonce jen jako tušení záchvěvu. Rovnoprávnost všech čtyř hlasů jde u tohoto souboru tak daleko, že prim je nejen postaven na roveň ostatním hlasům, ale mnohdy se zdá být i nepatrně zvukově potlačen, či přesněji: ostatním třem nástrojům se dostává více prostoru, než bývá v kvartetu obvyklé. Hudba tím získává netušenou barevnost a transparentnost. Vyzdvihnout cokoli z této nahrávky neznamená, že by si ostatní zasloužilo méně pozornosti. Ale výjimečnou krásu některých míst nemohu pominout: za všechna alespoň okouzlující vedlejší téma první věty Kvartetu "Z mého života" s úžasně působivou agogickou a dynamickou výstavbou či jímavou, velmi sugestivní katarzi závěru jeho věty finální. A v žádném případě nelze opominout obě polky. V prvním kvartetu zaujme strhující rytmičnost úvodních taktů a neodolatelně úsměvná střední část, v polce druhého kvartetu se mísí sympatické furiantství s melancholickou ironií, v níž je nám Smetana náhle lidsky velmi blízký. Smetanova hudba plyne v podání Škampova kvarteta s takovou samozřejmostí a přesvědčivostí, že posluchač, který se nedívá do partitury, nemůže mít ani tušení, o jak komplikovaná díla se jedná. Nad druhým kvartetem , jedním z posledních Smetanových děl, se dokonce vznáší otázka, zda jeho myšlenková neobvyklost je následkem úbytku tvůrčích sil skladatelových či zda Smetana dokázal v tomto díle tak jasnozřivě nahlédnout do budoucnosti. V interpretaci hráčů Škampova kvarteta ovšem jakákoli problematičnost druhého kvartetu zcela mizí. Skladba u nich získává překvapivě pevnou formu a vyznívá jako naprosto přirozené a logické pokračování kvartetu "Z mého života", přičemž společným provedením obou děl se intenzita Smetanova poselství jen prohlubuje a umocňuje.

Věroslav Němec

Tradice kvartetní hry v české hudbě je stále živá, což dokazuje velké množství nahrávek z oblasti tohoto hudebního druhu od různých ansámblů. Bylo by asi příliš nadnesené tvrdit, že čeští hráči jsou specialisty na kvartetní hru, nicméně je nadevší pochybnost jasné, že fundovaný kontinuálně rozvíjený základ tady skutečně existuje. Nahrávka Škampova kvarteta je dokladem citlivého přístupu k hudebnímu dílu, v tomto případě ke dvěma kvartetům Bedřicha Smetany. Interpreti se v případě stěžejních děl české komorní hudby mohli přiklonit v jistém ohledu k netradičnímu přístupu, k němuž by tato Smetanova díla opravňovala vzhledem k tomu, že jsou skutečně velmi známá, ale zvolili v podstatě velmi skromný výraz, střízlivá tempa (oproti dnešním zvyklostem dokonce pomalejší) a pestře odstíněnou dynamiku. Smetana byl skladatel velmi disciplinovaný, a tak je Škampovým kvartetem zvolený způsob interpretace naprosto v souladu s principem, který autor uplatňoval ve svém přístupu prakticky k jakékoliv hudební látce. Samozřejmě zde chybí tendence posluchače ohromit (brilantními pasážemi, masivním zvukem a tak podobně), což může v některých evokovat myšlenku na určitou bezživotnost projevu. Je třeba si však uvědomit, že oba kvartety jsou hlubokým uchopením autorova života, jsou sebereflexí a bilancováním. A v takových krajinách duše nelze chodit jinak než tiše a uvážlivě. Technické provedení zvukové stránky je perfektní - nástroje znějí vyrovnaně, je velmi dobře slyšet spolupráce mezi jednotlivými hráči, čímž hudební proud dostává v rámci svého decentního charakteru poměrně pestré nuance uvnitř menších struktur. Fundovaný komentář a příjemná grafická podoba CD jsou potěšitelné. Snímek Škampova kvarteta (nechápu, proč je na obalu jen "Škampa Quartet"?) je v pravém smyslu pozváním k hudebnímu zážitku, nikoliv však vnucování se širokému publiku. Nelze tedy jinak než doporučit.

Lukáš Petřvalský

Vydavatel: Supraphon

Stopáž: 46:51

Nahráli: Škampovo kvarteto

Body: 6 z 6 - tip Harmonie