pátek, 19. duben 2002

Bang on a Can: Lost Objects - Michael Gordon, David Lang,, Julia Wolfe

Napsal(a) 

booklet booklet
Newyorské uskupení Bang on a Can není v Čechách neznámé. Měli jsme možnost se s ním živě setkat na Pražském jaru a tvorbu jeho kmenových autorů-zakladatelů, jimiž jsou Michael Gordon, David Lang a Julia Wolfe, pravidelně uvádí pražský soubor Agon. Výrazným společným rysem všech tří skladatelů, díky kterému se jim také daří oslovovat relativně široké hudební publikum, je otevřenost různým hudebním žánrům. V jejich nejnovějším, týmovém projektu se k volnému proplouvání mezi různými současnými hudebními světy, od soudobé vážné hudby až po rock, přidal také volný pohyb mezi staletími. Lost Object (Ztracené předměty - hudba: Michael Gordon, David Lang, Julia Wolfe, libreto: Deborah Artman) jsou barokně-minimalistickým oratoriem, v němž se k barokním nástrojům (v barokním ladění a' = 415 Hz) Concerta Köln a komornímu sboru RIAS-Kammerchor přidává Bang on a Can Lost Object Ensemble v obsazení rockové kapely (el. kytara, baskytara, klávesy a bicí). Zvláštní, samostatnou rovinou nahrávky jsou remixy DJe Spooky , které v několika vstupech přetavují právě slyšenou hudbu. Přímo tak ztělesňují ztrátu, o které celé oratorium pojednává - v tomto případě jde o "ztracený zvuk" autorů oratoria, který se v rukou DJe odcizuje svým tvůrcům.

Spojení "barokně-minimalistické" jsem nepoužila náhodou. Nápad propojit barokní a minimalistickou hudbu jako by v poslední době visel ve vzduchu i u nás - vzpomeňme především na operu Víta Zouhara Coronide či představení Marné tázání nebes , "barokní činérii" s hudbou Petra Hromádky. Avšak zatímco oba zmínění čeští tvůrci skutečně využívají principů barokní hudby, především v rovině harmonie, koncept skladatelů Bang on a Can je jiný. Forma barokního oratoria, stejně jako barokní hudební nástroje a barokní ladění, jsou jim především znějícími symboly "ztracených předmětů". Na oratorní formu proto navazují jen volně a přímé názvuky barokní hudby zde neuslyšíme vůbec. Barokní je tedy vlastně jen zvuk orchestru, i ten je však zároveň hned zamlžován zvukem elektrifikovaných nástrojů Bang on a Can Lost Object Ensemble. Zmíněné remixy pak celé "oratorium" posunují ještě dále, směrem k současné elektronické hudbě.

Lost Object ohledávají téma "ztracených předmětů" skutečně důkladně. Deborah Artman se do jednotlivých textů libreta, které svědčí o jejím velkém umění literární zkratky, podařilo zahrnout všechny možné podoby ztráty. Pojednává o ztrátě obyčejných předmětů denní potřeby, jako jsou ponožky, deštníky či klíče, i o ztrátě věcí méně banálních - srdce, rovnováhy, touhy. O lidech kteří se ztratili, o ztracených komunikačních cestách (personifikovaných poštovními holuby), o akustické afázii, nemoci, která spočívá ve ztrátě schopnosti porozumět významu mluvené řeči, a o ztrátě významu vůbec, o řeči, která se rozpadá ve žvatlání. Z Talmudu a Tóry si vypůjčuje návody, jak naložit s nalezenými věcmi a dotýká se "ztracené technologie židovského náboženství", rituálu zvířecí obětiny.

Máme tedy před sebou meditaci o ztrátě, která se odehrává jak v textové, tak hudební rovině (již zmíněné barokní nástroje či DJ Spooky). Je to meditace, která vyvolává nostalgii. Tu, která vzniká, ponoříme-li se do hlubší reflexe jevu tak nevyhnutelného, jakým je pomíjivost.

Vydavatel: Teldec / Warner Music

Stopáž: 62:13

Nahráli: Claudia Barainsky - soprán, Andrew Watts, Daniel Taylor - kontratenor, Concerto Köln, RIAS-Kammerchor, sbormistr Daniel Reuss, Bang on a Can Lost Objects Ensemble, DJ Spooky, Roger Epple - dirigent

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.