pátek, 5. prosinec 2003

Baldassare Galuppi: Gustavo Primo, Re di Svezia

Napsal(a) 

booklet booklet
Baldassare Galuppi (1706-1785) je klíčovou postavou v dějinách italské opery. Byly to především jeho komické opery na libreta Carla Goldoniho, které prosadily operu buffu takřka v celé "operní" Evropě a staly se základem dalšího vývoje tohoto žánru. Svůj význam měly ve své době i Galuppiho vážné opery, které v širším měřítku společně s buffou ovlivňovaly celkový ráz klasického slohu. Takřka modelovým dílem vážné opery (takzvané opery seria) je i Galuppiho Gustavo Primo, Re di Svezia z roku 1740. Také zde je autorem libreta slavný benátský komediograf, ale jeho rukopis asi sotva kdo pozná. Konvence žánru opery seria byly v této době ještě velmi silné a především náměty byly velmi uniformní, čas experimentů a reforem teprve přicházel. A tak i v tomto případě máme před sebou typický mini-příběh o statečném hrdinovi Learcovi, který po dvě dějství váhá, zda-li miluje více Ergildu či Dorisbe. Learco by nejraději obě, to ale nejde, mimo jiné protože se musí ujmout vlády a jako král musí jít ve svém chování příkladem. V poslední chvíli se ale vyjeví, že Learco je vlastně sám Gustav I. a Dorisbe je jeho dosud neznámá sestra, čímž se vše ideálně vyřeší. Tento v dnešní době poněkud málo inspirativní příběh byl pro skladatele 18. století rutinní záležitostí a Galuppiho zhudebnění ukazuje klady i zápory této skutečnosti. Ve více než 15 áriích se vystřídají různé nálady jako vzrušení před bitvou, milostná trýzeň, vzdor a podobně, kterých skladatel dosahuje jak melodickou stavbou témat a motivů, ale i různým tvarováním smyčcového doprovodu. Několik árií je skutečně velmi zdařilých, ale celkově opera ještě nedosahuje úrovně Galuppiho nejlepších děl. To je patrné i z recenzované nahrávky, kterou ve světové premiéře připravila Savaria Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Fabia Pirony . Jednotlivých rolí se ujali méně známí interpreti, vesměs mladí maďarští a italští zpěváci s příjemnými témbry. Spíše než některé menší technické obtíže při zvládání belcantových partů vidím jako zásadnější problém ve vlastním obsazení a celkovém výrazu. Jedná se zejména o volbu Maria Cecchettiho do role Gustava I. alias Learca, který (nemluvě o výrazném tremolu) je stále unylý, bez potřebných výrazových proměn. Obdobně Edit Károly - jinak výtečná sopranistka, suverénně zvládající všechny předepsané koloratury - je v původně kastrátovi určené roli Ernesta až příliš něžná. To přispívá k jisté uniformitě výrazu, která souvisí především s poněkud nedostačující prací s textem: jen u těch nejdramatičtějších replik poznáte z projevu zpěváka, že se "něco děje". Domnívám se, že hlavní odpovědnost nese v tomto směru dirigent, pod jehož taktovkou by i orchestr mohl podat místy přesnější ale především barevnější a artikulovanější projev. Galuppiho partitura přeci jen skýtá více krás, než se podařilo interpretům ukázat. Nutno ale také uznat, že právě díla vážné opery tohoto období jsou z hlediska výrazu interpretačně mnohem obtížnější než například díla Händelova a Vivaldiho anebo následně Gluckova a Mozartova. Nenechte se proto příliš ovlivnit kritickými připomínkami recenzenta zaujatého vlastní materií a co nejdříve se vydejte do své oblíbené prodejny posoudit dílo sami.

Vydavatel: Hungaroton / Panther

Stopáž: 66:41 + 69:31

Nahráli: Edit Károly, Monika González, Mario Cecchetti, Gabriella Létai Kiss, Filippo Pina Castiglioni, Savaria Baroque Orchestra, Fabio Pirona

Body: 3 z 6

Marc Niubo

Ředitel Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se primárně věnuje hudební historiografii, odkrývání minulého, zkoumání skladeb, jejich příběhů, tvůrců, interpretů, kontextů, souvislostí. Jeho dlouhodobým badatelským tématem je italská opera v Praze, badatelsky se také věnuje duchovní hudbě – české i italské, ale primárně v domácím kontextu. Řadě dalších témat, jako např. hudba anglického či španělského baroka, dílo M. A. Charpentiera, W. A. Mozarta, Antonína Dvořáka, otázky provozovací praxe, edičních technik, hudební kritiky, se věnuje spíše příležitostně anebo primárně ve výuce Ústavu hudební vědy.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.