Přístup k hudbě Bachových synů není dnes u Goebela tak rustikální, jako tomu bývalo před téměř dvaceti lety u hudby samotného J. S. Bacha (vzpomeňme například nahrávku Braniborských koncertů s tempy zcela bořícími zažité konvence). V interpretaci Musica Antiqua Köln došlo k určitému zklidnění, avšak o unylé uhlazenosti nemůže být vůbec řeči. Má pochopitelně témbrem a způsobem hry blíž k ostatním souborům německé oblasti (Berlínská Akademie nebo vídeňský Concentus Musicus) než anglickým souborům (English Baroque Soloists). Fortissima komorního orchestru jsou příkladně syrová, Goebel využívá plně kontrastů, které mu partitura umožňuje (například hodně Sturm und Drang Koncert Es dur C. P. E. Bacha). Sólové instrumentální výkony jednotlivých hráčů souboru jsou rovněž více než zdařilé. Zvukařsky je nahrávka klasický nabroušený studiový Archiv Produktion s poměrně blízkým snímáním nástrojů. Na závěr jen perličku, že nejen velký Johann Sebastian si s sebou nese ono známé typografické prokletí (BWV), ale jeho synové dopadli díky systematické práci muzikologů mnohem „hůře“, například uvedená Koncertantní sinfonie A dur Johanna Christiana Bacha má katalogové označení „WC 34 (T 284/4)“.
Vydavatel: Archiv Produktion / Universal Music
Stopáž: 77:19
Nahráli: Musica Antiqua Köln, Reinhard Goebel
Body: 4 z 6
