úterý, 6. září 2011

Bach, Vivaldi - Koncerty pro dvoje a troje housle

Napsal(a) 

Bach, Vivaldi - koncerty pro dvoje a troje housle Bach, Vivaldi - koncerty pro dvoje a troje housle

(Bach: Koncert pro dvoje housle d moll BWV 1060R; Vivaldi: Koncert pro dvoje housle a moll op. 8, č. 3 RV522, Koncert pro dvoje housle B dur KV524, Koncert pro troje housle F dur RV551)

Jaroslav Svěcený, Dana Vlachová, Jana Svěcená – housle, Virtuosi Pragenses. Text: Č, A. Nahráno: 2010. Vydáno: 2011. TT: 43:52. DDD. 1 CD Subiton SUB 0027-2.

Nejsem si jistý, čeho chtěl Jaroslav Svěcený 27. opusem své firmy Subiton dosáhnout. Jestli potěšit řadu českých posluchačů a jako vedlejší produkt podpořit hrdost sponzora, tak jistě cíle dosáhl. Jestli měl ambici přijít se zásadním příspěvkem do vivaldiovské diskografie, tak se to moc nezdařilo.

Vivaldi a Bach jedou tak říkajíc „na vlně“. Oslovují miliony lidí, jejich instrumentální hudba je nadšeně příjímána, je to dobrý byznys, záplava nahrávek je obrovská a těžko proposlouchatelná. Vstoupit do této globální konkurence je odvážné, skoro pokusem o umělecké harakiri. Pan Svěcený mu unikl o vlásek. Chápu, že pomáhá své talentované dceři Julii Svěcené , ale podle mě s tím příliš spěchá, její čas jistě ještě přijde. Přes její soutěžní úspěchy potřebuje léta školení (nejlépe v cizině), spoustu tvrdé práce a hodně autokritiky, aby mohla natáčet umělecky nezpochybnitelné desky. Omylem bylo svěřit jí part v Bachově Dvojkoncertu (viz druhá věta), ve Vivaldim (RV522) je nevýrazným stínem svého otce a v Trojkoncertu (RV551) není její výkon ani sekundováním. Nicméně svoje jemné hříšky v tónu, intonaci, technické transparentnosti a stylu mají i její otec a učitelka Dana Vlachová . Svůj díl viny mají ovšem i režisér a zvukový mistr. Některé části vůbec neměli pustit.

Když se na desku (s mimořádně krátkou stopáží) podívám prizmatem globální scény a konkurenčních houslistů (Hahn, Stern, Oistrach, Zukerman, Szeryng, Kremer, Mutter, Carmignola, Mullova...), tak mi připadá tento titul poněkud zbytečný. (Mimochodem výkon souboru Virtuosi Pragenses také není oslňující.) Za nejcennější na něm považuji, jak je u Jaroslava Svěceného už dobrým zvykem, sérii použitých houslí, jejichž fotografie najdete v bookletu.

Body: 3 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.