Ay Luna: Música: espa×ola del Siglo de Oro

Guillemette Lauren, Unda Maris . Produkce: neuvedeno. Text: F, A. Nahráno: 7/2004, Eglise de Lorris (GŇtinais, Francie). Vydáno: 2005. TT: 76:24. DDD. 1 CD Alpha 064 (distribuce Classic).

Španělská hudba zlatého věku přitahuje stále nové a nové hudebníky – a není divu, vždyť se jedná o velmi bohatý, stále ještě ne zcela zmapovaný repertoár silného emocionálního náboje. Z této hudební pokladnice sestavil svou nahrávku i (převážně) francouzský soubor Unda Maris v čele se zpěvačkou Guillemette Laurens . Pro ty, co snad paní Laurens nikdy neslyšeli, uveďme, že od 80. let, kdy začala vystupovat se souborem Les Arts Florissants, patří mezi stálice staré hudby. Její barevný mezzosoprán je takříkajíc „střední váhy“, tedy sice plnější, ale schopný jak jemného (nikoliv ale „odpojeného“) piana, tak i rozeznění zvukové masy aniž by tón byl forzírovaný či nepřirozený. To je samozřejmě ideální základna pro širokou škálu repertoáru a výrazu, kterým se tato umělkyně také může pyšnit. Recenzovaná nahrávka přesvědčivě ukazuje, že svébytný svět renesanční písně je v její moci, a při citlivém výběru dokáže být jeho přesvědčivým, angažovaným a originálním interpretem. Možná někdo pozvedne levé obočí nad silnějším vibratem (tu a tam opravdu zazní) a přídechy, výslovnost španělštiny je ale jinak obdivuhodná, stejně jako schopnost docílit tak rozmanitých nálad v jednotlivých písních. Velkou měrou se na tom podíleli i instrumentalisté, zejména pak Mike Fentross , který na vihuelu hraje neobyčejně tvárně a skutečně dynamicky. Velkým kladem nahrávky, která zdaleka není jen recitálem zpěvačky, ale – jak už je koneckonců u labelu Alpha dobrým zvykem – skutečně vícerozměrným zážitkem, je nejen citlivý výběr skladeb, ale především využití historických varhan. Daniel Colcomb hraje sice „jenom“ na francouzský nástroj v Lorris, jeho zvuk je ale zcela okouzlující. (Brenno Boccadoro se nadto v bookletu dušuje, že se jedná o nástroj vlámské tradice, která ovlivnila i stavbu varhan ve Španělsku té doby, a proto zde skladby Cabezóna a Correy de Arrauxa zní tak dobře.) Jestli snad ještě některý z laskavých čtenářů váhá, jaké má zaujmout k nahrávce stanovisko, dovolím si jej ujistit, že zde najde mnohé, co by rád – totiž nejen oblíbené hity jako Mudarovu Fantasii nad foliou, či Narvaezovu píseň Con que la lavaré , ale i mnohé kousky zcela neznámé, harfu, kastaňety, improvizace, taneční rytmy i exotické modulace a tesknou melancholii. Cítíte to už také? Španělsko volá!

Body: 5 z 6

Sdílet článek: