středa, 4. únor 2004

Avishai Cohen: Lyla

Napsal(a) 

booklet booklet
Skladatel výjimečně výrazného rukopisu, kontrabasista, baskytarista, čím dál více pianista a zpívající kapelník a vůbec pozoruhodná newyorská osobnost původem z Izraele je jedním z těch současných jazzových tvůrců, kteří, jak se pěkně říká, drží prst na tepu doby. Jeho talent pomohl světu představit ve svých kapelách a na svém labelu Stretch Records Chick Corea (viz Cohenův portrét v HARMONII 5/2002), toto je první Cohenův titul vydaný ve vlastním vydavatelství Razdaz Recordz a celkově jde o Avishaiovo již páté album (když počítáme i to minulé, rytmicky uhrančivé, s The International Vamp Bandem). Začíná vznešená fanfára. Pak se neúprosně rozburácí piáno v prý západoafrickém houpacím stylu a my si hned uvědomíme již nabytou svéhlavost a originalitu klavírní hry někdejšího kontrabasového virtuóza. V roli andělů vstupují vokály a opět vypsané dechy, altsaxofonové sólo s coltraneovským drivem to vše jen na chvíli vyveze výš na práh možné extáze, abychom nakonec vyslechli úryvek z izraelské písně. Po bouři první skladby, totálně Cohenovské, přichází kontrastní pastelová flétna v titulní Lyle. Zasvěcenci vědí, jak je tohle vše pro Cohena typické, jak je to vše stmeleno v nerozpadnutelný tvar a pravděpodobně po přečtení těchto řádků již cítí tu hybnou sílu. Cohen sám o první skladbě Ascension říká: "Je to kouzlo, vystavěné z rytmické rovnováhy mezi dvěma rukama na klávesnici. Jde spíš o bubenický přístup, což mám rád." Album vlastně listuje Cohenovými doposud vynalezenými druhy rukopisu. K tomu jsou přiloženy lehké hříčky, vlastní texty a zpěv. Co se tu odehrává nového? I Cohen se rozhodl do svého kompozičního a kapelnického konceptu zapracovat elektroniku, takže například zmíněné úvodní pasáži jemně a vtipně dodává půvab zvuk pomyslné cirkulárky. Elektronická účast Marka Guiliany je zatím jen funkční, střídmá a nanejvýš vkusná. Střídání sofistikovaných a hustě instrumentovaných skladeb s hravými nebo zpívanými působí velmi sympaticky (Cohen předtím vždy prokládal své kompozice kratičkými tracky, přechody, či sólovými výstupy na kontrabas), nicméně pro první seznámení se album možná zas až tak nehodí. Nová je tendence Cohena zabývat se humorem a jednoduchostí - v důsledně repetitivní verzi hiphopového groovu z pera producenta Dr. Dre The Watcher , v beatlesovském hitu Come Together (legrační duet kontrabasu a bicích) nebo ve vlastní závěrečné písni Simple Melody ("Rád bych ti zazpíval tuhle píseň a doufám, že se ti taky bude líbit tahle melodie, jednoduchá na zapamatování." ). Pro soustředěné hlubší nahlédnutí do kompozičního myšlení Avishaie Cohena je jako stvořená sólová klavírní improvizace, kterou nazval velmi příznačně Structure In Emotion, a podle níž by se klidně mohla jmenovat celá deska. Co se tu neodehrává nového? Cohenovi dvorní muzikanti jsou mu fantastickými služebníky a jeho přístup je vede při vší strukturovanosti formy ke stylově unikátním, spontánním výkonům na velmi striktně vymezené ploše sól. Lyla je možná roztříštěnější než předchozí alba, ale zároveň tu podává charismatický Avishai komplexnější zprávu o svém vidění světa, než je u jazzových projektů běžné.

Stopáž: 48:01

Nahráli: Avishai Cohen - piáno, syntezátor, kontrabas, baskytara, zpěv, Diego Urcola - trubka, Yosvany Terry - altsaxofon, chekere, Avi Lebovich - trombón, flétna, Yagil Baras - kontrabas, baskytara, Eric McPherson - bicí, Mark Guiliana - elektronika, Yashiva Neho

Body: 4 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.