úterý, 11. prosinec 2001

Avant/Before Bach Deutsche Kantaten

Napsal(a) 

booklet booklet
Kulaté Bachovo jubileum v roce 2000 inspirovalo známého belgického dirigenta Philippa Herrewegha k nastudování německých duchovních kantát z doby, která Bachovi jen těsně předcházela. Nebyl jediný, koho německá hudba mezi Schtzem a Bachem zaujala; o rok dříve například nahrál průřez tvorbou Johanna Kuhnaua Robert King a další příklady by mohly následovat. Herreweghův výběr autorů zahrnuje i jména méně známá: nejstarší z nich Franz Tunder (1614-1667) je v antologii zastoupen třemi kantátami (Dominus illuminatio mea, Wend ' ab deinen Zorn, Ein feste Burg ist unser Gott), z nichž obě německé představují typické chorální kantáty s citací písně jako cantu firmu, zatímco latinská nezapře italské vzory. Dalo by se zjednodušeně říci, že celé toto období vytěžilo z napětí mezi tradiční přísnou polyfonií a italským koncertantním stylem maximum. Ukázka z nepočetného odkazu Nicolause Bruhnse (1665-1697) - funerální kantáta Ich liege und schlafe - je formálně vybroušené dílo s úvodní sinfonií, áriemi a ritornely, předlohou kantáty Gott, sei mir gnädig od Johanna Kuhnau (1660-1722) se stal kající 51. žalm (Miserere), který svým emocionálním textem vybízí k výrazově bohatému zhudebnění. Profil německé duchovní kantáty pak dokresluje Christoph Graupner (1683-1760), jehož kantáta Herr, die Wasserströme erheben sich by mohla sloužit za školu hudební rétoriky a dává tušit, proč byl tento skladatel horkým kandidátem na úřad kantora u sv. Tomáše v Lipsku ještě před Bachem.

Nebyl by to Philippe Herreweghe, kdyby se právě slovo nestalo jeho interpretačním klíčem. Zpěváci vědí, o čem zpívají, a instrumentalisté vědí, o čem hrají, což je patrné z podobné artikulace i z dokonalé souhry vokální a instrumentální složky Collegia Vocale . Ta například sahá za "samozřejmou" souhru rytmickou a intonační k barevnému připodobnění sólového sopránu (Deborah York ) smyčcovému nástroji (cantus firmus v Tunderových kantátách). Není bez zajímavosti, že právě Deborah York spolupracovala již s King's Consort na výběru z díla Johanna Kuhnaua včetně Herreweghem později nahrané kantáty Gott, sei mir gnädig . Pojetí obou dirigentů se podstatně liší: Herreweghe zvolil rychlejší tempo a s ním odlehčenost, anglická verze naopak staví na pomalém, monumentálním toku s hojnými pěveckými ozdobami. O tom, že King i Herreweghe patří ke špičkovým interpretům barokní hudby, není pochyb, osobně však dávám přednost této nahrávce. Promítá se do ní vše, co Philippe Herreweghe za třicet let v Collegiu Vocale vybudoval včetně studia a uvádění Bachovy hudby. Tato zkušenost je například dobře slyšitelná z basových árií a některých recitativů (Peter Kooy ), ale také z rovnováhy mezi strukturou skladeb a jejich obsahem. Jak známo, kantáty byly psány pro poměrně skromné obsazení, nepostrádají však důraznost a dramatičnost tam, kde si to námět žádá. Neuslyšíte nic nadbytečného. Philippe Herreweghe občas s nadsázkou mluví o svém cítění velkých linií v barokní hudbě jako o nejlepší cestě vysloužit si nálepku novoromantika; každá poctivá klenba se ovšem opírá o základy a německé duchovní kantáty nejsou výjimkou. Jedním slovem, Collegium Vocale přidalo další ke svým vynikajícím nahrávkám a ani nedostatky v citacích textů mi tentokrát nedokázaly zkazit radost z poslechu.

Vydavatel: Kuhnau

Stopáž: 75:48

Nahráli: >Deborah York - soprán, Susan Hamilton - soprán, Daniel Taylor - alt, Jan Kobow - tenor, Benoit Haller - tenor, Peter Kooy - bas,

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.