pátek, 30. listopad 2007

Antonio Vivaldi - Motetti (srovnání)

Napsal(a) 

Antonio Vivaldi - Motetti Antonio Vivaldi - Motetti

Simone Kermes - soprán, Luca Mares, Vania Pedronetto, Jonathan Guyonnet, Giuseppe Cabrio, Marta Peroni - 1. housle, Giorgio Baldan, Massimiliano Simonetto, Margherita Zane, Massimiliano Tieppo - 2. housle, Alessandra Di Vincenzo, Meri Skejic, Gianfranco Russo - violy, Francesco Galligioni, Daniele Cernuto - violoncella, Alessandro Sbrogio - violon, Ivano Zanenghi, Evangelina Mascardi - loutny, Massimiliano Raschietti - varhanní pozitiv, Venice Baroque Orchesta, Andrea Marcon. Produkce: Marita Prohmann, Hans Berndhard Bätzing. Text: A, N, F. Nahráno: 10/2004, Gustav-Mahler-Saal, Kulturzentrum Grand Hotel, Toblach. Vydáno: 2007. TT: 67:06. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 4775980 (Universal Music). Alternativa: Patrizia Ciofi, Europa Galante, Fabio Biondi (Virgin 5457042), Sandrine Piau, Accademia Bizantina, Ottavio Dantone (Naive OP 30416).

Z celkového počtu dvanácti motet Antonia Lucia Vivaldiho byla pro tuto nahrávku vybrána čtyři mapující několik skladatelských období. Kromě známých a hojně hraných Vivaldiho motet In furore giustissimae irae RV 626 , In turbato mare irato RV 627 na nové nahrávce s podtitulem Amor Sacro najdeme i méně známá moteta. Zvukomalebné a stylově pozdně barokní Sum in medio tempestarum RV 632 je stylově kontrastní k motetu Nulla in mundo pax sincera RV 630 Vivaldiho ranější tvorby. Hudebními interprety jsou německá sopranistka Simone Kermes a Venice Baroque Orchestra pod taktovkou Andrea Marcona. K dokreslení současné interpretační situace připojuji srovnání se stejnými či jinými motety Vivaldiho v interpretacích Sandrine Piau (Accademia Bizantina, Ottavio Dantone) a Patrizie Ciofi (Europa Galante, Fabio Biondi).

V posledních desetiletích se začíná pomalu stávat aplikovaným standardem, že interpretace zpěvu v barokní vokálně instrumentální hudbě se nedrží pouze výrazově zvládnutého opisu hudebního textu, ale též, jak dobové zdroje informují, je jedním z prostředků k seberealizaci interpretovy hudebně improvizační invence. Simone Kermes je Vivaldiho vokální tvorbě ozdobou. Měkké sul fiato a přesto hlas s prostorem pro drama, lehkost a ohebnost, není náhodou, že Kermes je vyhledávanou interpretkou staré hudby. V da capo částech Kermes předvádí nejen ohňostroje legátovaných a přitom srozumitelných koloratur, ale také hluboce zakořeněnou muzikalitu a porozumění struktuře hudby. Na nahrávce souboru Accademia Bizantina francouzská sopranistka Sandrine Piau v da capo allegro částech diminuuje a figuruje v maximu hlasového rozsahu, v koloraturách na rozdíl od Kermes výrazněji odděluje jednotlivé noty s obzvláštní oblibou v rozkladech akordů ve tříčárkovaných polohách, což je pro ni už jistou poznávací známkou. Patrizia Ciofi zpívá za doprovodu Biondiho Europy Galante s medově zastřenou (ale ne operně potlačenou) výslovností a v ještě výraznějších legátech než Simone Kermes. Zároveň da capo improvizaci Ciofi zdobí něco neotřelého budícího dojem skutečné improvizace. Co se týče práce orchestrů, Marcon je ve vedení v porovnání s Biondim a Dantonem spíše v bližším sepětí s dynamikou zpěvu než elegantně bouřlivém afektu (ač bouří se prožene kolem při poslechu spousta). Biondi s typicky vypjatými tempy a dynamikou sleduje afekty a dovádí je k jejich maximům. Dantone sleduje partituru ve stylu vedení blízkém Antoninimu - afekty jsou jako perly nepravidelných tvarů upravené brusným papírem.

Průvodcem hudbou tohoto CD je Vivaldiovská kapacita z těch nejpovolanějších, Michael Talbot. Booklet tak dostává rozměr menší vědecké studie a volně rozšiřuje kapitolu The Vocal Music autorské, dnes již legendární publikace "Vivaldi" z roku 1978. Tuto nahrávku doporučuji jak příznivcům hlasové akrobatiky, tak i příznivcům dobré muziky. 5/6 (Ondřej Jaluvka)

Pompézní podtitul "Vokální Čtvero ročních dob" již předjímá náplň a hlavně marketingové pojetí nahrávky. Projekt čtyř motet Antonia Vivaldiho pro sólový soprán s doprovodem orchestru navazuje na o něco málo starší titul, v jehož rámci stejní protagonisté uvádějí Vivaldiho světské árie. Moteta jsou vybrána z Vivaldiho různých tvůrčích období a nahrávka tudíž umožňuje srovnání jak v rámci jeho skladatelského vývoje, tak i na poli zhudebnění textů různého afektového náboje a určení. Dramaturgie tedy vybrala pestře a zajímavě - těžko odhadovat, zda má na ní zásluhu autor informačně bohatého textu v bookletu, přední "vivaldiolog" Michael Talbot, či zda při psaní pouze těžil ze šťastné ruky hudebníků.

Sólový part přednesla mladá německá sopranistka Simone Kermes. Její vycházející hvězda u Deutsche Grammophon zazářila již na avizované předchozí vivaldiovské nahrávce, na přebalu tohoto titulu se dočteme o jejích úspěších v pěveckých soutěžích. Technické úrovni zpěvaččina hlasu nelze nic vytknout - okouzlující jsou zejména pasáže v pianissimu, ohromující jeho možnosti v jemném, precizním frázování, staccatu, odtazích. Soprán Simone Kermes působí v dialogu s orchestrem jako jeden z nástrojů se všemi klady, které instrumentální přednes přináší. Nutno také přiznat, že vybraný repertoár zpěvačku technicky ani trochu nešetří, o to skvělejší je její výkon v této rovině. Méně příjemně však její hlas působí v dramatických číslech, v nichž se zejména v silné dynamice snaží o "velký hlas", který ovšem neoplývá ani sytostí, ani výraznou barevností. Toto nepřirozené zatěžkávání se projevuje hned v prvním čísle nahrávky, což značně sníží důležitý první dojem.

Interpretačně přesvědčivá a technicky vynikající je však hra orchestru, který skvěle frázuje, pracuje s barvami i dynamikou a je sólistce více než rovnocenným partnerem. Jeho výkon stavím do popředí celkového vyznění nahrávky. 5/6 (Lucie Maňourová)

K dramaturgii, o které se jistě více rozepíšou moji kolegové, jen tolik, že se opět pozitivně projevil přechod Andrey Marcona a Benátského barokního orchestru k donedávna dramaturgicky nejkonzervativnější nahrávací firmě klasické hudby - Deutsche Grammophon. "Vynucují" si totiž nahrávání ne zcela běžného repertoáru, často dokonce v soudobých světových premiérách. Na této desce si všimli Vivaldiho čtyř motet, která stojí v hlubokém stínu jeho instrumentální, operní i oratorní hudby.

Deutsche Grammophon zdá se našel vhodný sopránový doplněk do svého pestrého vějíře ženských pěveckých hvězd. Poměrně ještě nedávno neznámá Simone Kermes doplní Garanču, Koženou, Netrebko a Von Otter. (Chybí jim už jenom wagnerovská heroina.) Německá sopranistka pocházející z Lipska má instrumentálně dokonalou techniku, srovnatelnou s Cecilií Bartoli, dokonale vyrovnaný, zářivý, silný hlas, schopný sugestivně vyjádřit jakýkoliv afekt. Emoce však nikdy nepřehání; jakkoliv je doprovod italského orchestru citově naléhavý, vždy si hlídá určité mantinely, které si vytkla. Její hlas je skutečně výjimečný, i když si dovedu představit, že na některé posluchače může působit podobně provokativně jako třeba hlasy Magdaleny Kožené nebo Marii Callas. Operně traktované Vivaldiho árie našly výbornou interpretku. Samozřejmě výsledek by nebyl tak vyprofilovaný, kdyby nebylo skvělého, "akčního" podání Benátského barokního orchestru.

Příští rok se můžeme těšit u stejného labelu na další spolupráci zpěvačky a orchestru v titulu Amor profano - výběru z Vivaldiho árií. 5/6 (Luboš Stehlík)

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.