Antonio Vivaldi, Georg Friedrich Händel: Gloria in D dur RV 589, Gloria in B dur pro soprán sólo a smyčce, Dixit Dominus

Zatímco Vivaldiho Gloria D dur RV 589 patří k notoricky vydávaným skladbám, v případě Händelova Gloria B dur pro sólový soprán a smyčce se jedná o první nahrávku vůbec. Nic tak nepotěší srdce händelovského badatele jako objev dosud neznámého díla; to velké štěstí měl prof. Hans Joachim Marx v knihovně londýnské Royal Academy of Music. Gardinerovo nastudování následovalo těsně po novodobé premiéře Gloria (Händel-Festspiele v Göttingen, červen 2001). Některé otázky, například přesná datace a místo vzniku, nejsou ještě zcela zodpovězeny, podle motivických souvislostí s Laudate pueri in F však Händel napsal tuto liturgickou skladbu kolem roku 1707. Vedle skvělých English Baroque Soloists v ní zazářila sopranistka Gillian Keith , jejíž hlas se střídmým vibratem a širokým spektrem výrazu jako by byl pro Gloria stvořený. Ani technicky náročné pasáže jí nečiní obtíže a pohybuje se v nich s mladistvou lehkostí, aby vzápětí v pokorněji laděné části dala vyniknout žensky plné barvě svého hlasu. Nepochybuji o tom, že se v budoucnu bude s tímto Händelovým Gloria měřit řada dalších zpěvaček – melodická a výrazová bohatost díla k tomu prostě vybízí. Ostatní dvě skladby, Vivaldiho Gloria a Händelovo Dixit Dominus , nahrál Sir John Eliot Gardiner sice již v roce 1988, nic jim to však neubírá na kvalitě. Nepatrně se liší jen snímání zvuku u vokálních sól: Keith je konkrétnější, rovnocenná partnerka smyčcových nástrojů, kdežto ve starších snímcích mají sólisté ztížené postavení (vůči zvukové technice doslova), takže žádný z nich na sebe neupoutá více pozornosti, než je podle Gardinerova pojetí žádoucí.

V centru jeho pozornosti totiž stojí orchestr, a to orchestr, který hraje plasticky, barevně, s porozuměním pro velké plochy i koncertantní kontrasty. Kdo slyšel například brilantní a nadlehčené Vivaldiho Gloria v Alessandriniho podání, uvědomí si, že Gardinerova verze působí jaksi liturgičtěji a že její barvy jsou taženy širším štětcem. Disk je sestaven s promyšlenou dramaturgií, s vyústěním do žalmu Dixit Dominus z doby Händelova italského pobytu (1707). Další Gardinerův osvědčený partner – The Monteverdi Choir – tu předvedl dokonalou souhru a vhled do interpretace staré hudby, jaké mu lze opravdu závidět. Části jako Juravit Dominus s příkrými disonancemi, staccatová recitace slova „conquas-sa-a-a-a- bit“ v Judicabit, či přesný kontrapunkt (například Tu es sacerdos in aeternum ) mohou být příklady za vše ostatní. K vysokému počtu H připočtěme bohatou hudební invenci obou barokních autorů a dobře vybavený booklet: pak už zbývá pouze usednout a poslouchat.

Stopáž: 78:21

Nahráli: Gillian Keith – soprán, The Monteverdi Choir, English Baroque Soloists, John Eliot Gardiner

Body: 5 z 6

Sdílet článek: