středa, 15. prosinec 2004

Antonio Mortaro: Primo Libro de Canzoni da Sonare

Napsal(a) 

booklet booklet
Objevitelské nahrávky mají velkou nevýhodu. Je těžké je hodnotit. Na jednu stranu jsou výjimečné odvážným průkopnickým rozměrem, neznámé dílo je vyneseno na světlo a výsledek vzbuzuje nadšené archeologické rozechvění. Na druhou stranu jsou takové desky monotematické a dramaturgicky tedy poněkud problematické. Skloubit obojí je nesnadné a nutný kompromis nevyzní vždy jednoznačně. Bojím se, že právě to se stalo i u desky canzon Antonia Mortara. Posluchače jistě zaujme osobnost skladatele (1560? - 1619?), rodáka z Brescii, jehož Primo libro de Canzoni da Sonare vyšla v Benátkách roku 1600. Mortaro, zřejmě žák katedrálního varhaníka Costanza Ategnatiho, byl ve své době vysoce ceněn, jeho canzony byly hojně opisovány a objevovaly se v tištěných sbírkách, například ve slavné příručce Girolama Diruty Il Transilvano . Jsou tedy ukázkou toho, co bylo ve své době považováno za mistrovské dílo. Pro milovníka hudby, laika i odborníka, představuje nahrávka cenný vhled do minulosti. Skladby jsou prováděny na novodobé jednomanuálové varhany (18 rejstříků) postavené podle italské předlohy Gaetana Callida (1727 - 1813). O skladateli a stručně i canzonách blíže pojednává sympaticky pojatý text bookletu (Ágnes Papp ), včetně údajů o nástroji a jeho dispozice. Osvětový rozměr by jistě zasloužil mnohem vyšší ocenění. Potíž nastává v bodě dramaturgie a interpretace.

Varhaník Péter Sirák (vyučuje na oddělení chrámové hudby na Hudební univerzitě v Budapešti) je nepochybně zkušený a zručný interpret. Rozhodne-li se však "vypustit" na posluchače celkem 21 canzon, měl by je provést dostatečně vynalézavě - i ve snaze o dobovou interpretaci to lze - a přece jen také záživně, případně je vhodně nakombinovat s něčím jiným. Je to těžký úkol a zde zůstal úmysl někde na půl cesty. Přiznám se, že zhruba v druhé polovině desky na mě canzonový charakteristický rytmus (dlouhá a dvě krátké noty) začal působit poněkud nepříznivě. Pro zachování zdravé mysli doporučuji dávat si zajímavé Mortarovy canzony po kapkách, jinak se nebezpečně předávkujete.

Vydavatel: Hungaroton / Panther

Stopáž: 75:30

Nahráli: Péter Sirák - varhany

Body: 4 z 6

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.