pondělí, 31. březen 2003

Antonín Dvořák: Ze Šumavy op. 68, Legendy op. 59

Napsal(a) 

booklet booklet
Je podivuhodné, čeho je člověk schopen, když právě nemá zvlášť ohnivý pracovní zápal. Dvořákovo dílo Ze Šumavy op. 68 je toho dokladem. Šest charakteristických kusů vzniklo díky úspěchu první řady Slovanských tanců a následném naléhání nakladatele Simrocka, aby autor složil další díla pro oblíbenou čtyřruční hru na klavír. Dvořák nejprve řekl, že k tomu "nemá chuti", a pak se trápil především s názvy: "Nemám k tomu žádné šikovné tituly. Již prý takové vhodné titule Schumann vyčerpal a vůbec již všechno takové už tu jest." Nakonec se ale "titule" našly a než vznikla druhá řada Slovanských tanců, přibylo ještě 10 Legend op. 59 (zde autor mimohudební názvy nevyužil).

Snímek Zdeňky a Martina Hršelových se mi poslech od poslechu líbil stále víc. Detailně propracovávají stavbu jednotlivých dílů obou skladeb a zároveň je logicky propojují, a to pomocí většinou citlivě voleného typu úhozu, tempa i dynamiky (například U Černého jezera, Z bouřlivých dob ). Zvláště příjemná je nálada Legend, rozevláté Molto moderato G dur , tajemné Andante con moto D dur nebo hřejivé Andante b moll . K tomu se navíc pojí schopnost interpretů dosáhnout i při čtyřruční hře vyrovnaného zvuku, takže místy ani nepoznáte, že hrají dva různí lidé. Jediné, co při poslechu může rušit jsou místa ve vyšší dynamice, v nichž pianisté často volí příliš ostrý úhoz, který pak vyznívá zbytečně tvrdě. Ne vždy se to hodí, například v úvodu skladby Na přástkách by více jemnosti nezaškodilo, naopak ve střední části je syrovější zvuk opodstatněný (svůjneblahý vliv na tento jev může mít i typ nástroje). Naštěstí těchto pár drobností převyšuje jak muzikálnost umělců, tak i zjevné potěšení, které jim provedení Dvořákových děl přineslo a může přinášet i posluchačům.

Vydavatel: Praga Digitals / Classic

Stopáž: 68:22

Nahráli: Pražské klavírní duo: Zdeňka a Martin Hršelovi - klavír

Body: 4 z 6

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.