pátek, 7. listopad 2003

Antonín Dvořák: Violin Concerto 53, Piano Quintet op. 81

Napsal(a) 

booklet booklet
Podle exkluzivního obsazení Houslového koncertu si asi povzdechnete - to musí být určitě luxusní nahrávka. Sarah Chang má nádherné housle, z nichž se linou opojné tóny, má temperament, nebo chcete-li drive, orchestr je disciplinovaný, perfektně připravený a znalý Dvořáka. Při opakovaném poslechu sice zarazí maličkosti, jako například že Furiant není tak český, jak jsme u nás zvyklí, první věta je pomalejší a místy i zatěžkanější než jsme zvyklí, občas vás najednou klepne do uší velmi nečekaná agogika, ne zcela logické rubato. Sarah Chang má však na odlišný pohled nesporné právo a svoji koncepci nabízí zcela věrohodně. Nejvíce asi strhne třetí věta, jež je technicky a tónově skvělá a Chang ji žene do parádního závěru.

V Klavírním kvintetu se sešla vybraná společnost v čele s Leif Ove Andsnesem , jenž je také z celé ekipy nejlepší (úžasné modelace frází, dokonalý úhoz), i když Sarah Chang si s ním v ničem nezadá a je mu skvělou partnerkou. Kvintet sólistů je dokonale sehraný, navzájem si vycházejí vstříc, nicméně přesto mě při poslechu napadla téměř heretická myšlenka, že někdy je méně lépe nežli více, jinak řečeno, že kvarteto s přizvaným klavíristou někdy dokáže více nežli sebehvězdnější studiové seskupení. Tato nahrávka je v řadě míst nádherná a mimořádná, ale nepatří k těm, které vytvářejí dějiny.

Vydavatel: EMI Classics / EMI Czech Republic

Stopáž: 72:06

Nahráli: Sarah Chang - housle, London Symphony Orchestra, Sir Colin Davis - dirigent, Leif Ove Andsnes - klavír, Alexander Kerr - housle, Wolfram Christ - viola, Georg Faust - violoncello

Body: 5 z 6

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.