pondělí, 9. květen 2005

Antonín Dvořák: Symfonie č. 6

Napsal(a) 

Antonín Dvořák - Symfonie č. 6 Antonín Dvořák - Symfonie č. 6
London Symphony Orchestra, Sir Colin Davis. Produkce: James Mallinson. Text: A, F, N. Nahráno: live, 29. - 30. září 2004, Barbican Hall, Londýn. Vydáno: 2005. TT: 46:19. DSD. 1 CD LSO Live LS00059.

Londýnskému symfonickému orchestru (LSO) mohou české orchestry věru co závidět: světovou hráčskou úroveň všech skupin, každodenní boj o existenci a permanentní motivaci danou extrémním konkurenčním prostředím Velké Británie a Londýna zvlášť, výraznou osobnost šéfdirigenta, který modeluje interpretační obraz LSO už řadu let, mimořádnou úroveň jejich sídla Barbican Hall s příjemným zázemím, stále ještě bohatou škálu nabídek k natáčení, malý, leč velmi produktivní administrativní aparát. Navíc si může dovolit mít ještě jako třešničku na dortu vlastní label, kde vydává live nahrávky svých koncertů ve svém domovském sále. I když je skromný a nemá celosvětový marketing jako specializované nadnárodní či národní firmy, tak je paradoxně často na soutěžích typu Grammy nebo Gramophone Awards v posledních letech poráží. I tento orchestr vloni výrazně promítl do svého koncertního plánu českou hudbu, nejvíc samozřejmě Antonína Dvořáka. Nahrávka 6. symfonie následuje po Davisových pozoruhodných provedeních (a live CD) 7., 8. a 9. symfonie . Sir Colin Davis profiluje šestou symfonii mimo rámec tak zvané české interpretační tradice. Je to sice "oslava energie a rytmu", "potěšení duše" (Brahms), ale výsledný zvuk je přece jen jiný než u českých orchestrů. Ačkoli se nejedná o studiový snímek, tak je partitura velmi transparentní, vnitřní hlasy perfektně čitelné. Zvuk orchestru je obecně lahodný, pečlivě diferencovaný, což se týká i frázování a někdy až nečekané dynamiky. Nejpřekvapivější a pro některé lidi možná i těžko přijatelný je scherzový Furiant . Do hravosti a "starosvětské" tanečnosti českého furiantu má dost daleko. Obsahuje hodně kontrastu a úderného beethovensko-brahmsovského zvuku a na druhé straně zpěvné líbeznosti. Korunou je pak závěrečné Allegro con spirito - duchovno je možné chápat skutečně mnoha způsoby. Jako celek je to nahrávka, která možná i vás ohromí, i když některé detaily určitě překvapí. Zda mile či nemile, nechám na vás. Z mého hodnocení je zřejmé, jak to bylo se mnou. Jsem zvědavý, zda budu mít tentýž zážitek i ze Smetanovy Vlasti na letošním Pražském jaru. Jestli bude hostování LSO a Colina Davise hvězdným zážitkem, nebo bude "hudebními staročechy" odmítnuto, podobně jako tomu bylo v 90. letech v případě Rogera Norringtona nebo Neeme Järviho.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.