booklet
Když
Karel Ančerl interpretuje oba české klasiky 20. století, je výsledek naprosto úžasný, ale nad tímto Dvořákem trochu váhám. Bylo by zkratkovité říkat, že Ančerl nebyl romantik - ale romantismus má velmi mnoho tváří a ne každá musí být každému stejně blízká. Je to nahrávka zajímavá už tím, že zřetelně ukazuje Dvořáka jako velkého předchůdce Janáčka a Martinů. Možná až příliš. Tohle není doširoka rozezpívaný a spontánní Dvořák - naopak, místy je drsně heroický a syrový, zkrátka příliš tvrdý.
Šestá symfonie i toto pojetí unese, ale po mém soudu se to k ní moc nehodí. Orchestr samozřejmě hraje čistě a má krásný zvuk, je zde řada působivých pasáží, a zvukově zajímavých detailů - celkové pojetí ale zůstává trochu chladné. To dokládá i Dvořákův
Karneval - jen připomínám, že existuje vynikající nahrávka Talichova a příležitostí porovnat stejnou skladbu podání dvou nejvýraznějších českých dirigentů není tolik. Je zajímavé, že Talich volí v krajních částech dokonce rychlejší tempa, v části střední ovšem je mnohem vroucnější. Symfonické básně
Můj domov a
Husitská - vzhledem k asociacím na státní hymnu a jisté zprofanovanosti husitského chorálu - jsou díla interpretačně velmi nevděčná. Navíc způsobem kompoziční práce připomínají například
Symfonické variace - tedy skladbu, která stojí víc na intelektuálním propracování než na "básnické" inspiraci. Tady bych naopak řekl, že nepatetické, precizní a analytické pojetí se právě k těmto dílům velmi hodí.
Vydavatel: Supraphon
Stopáž: 74:49
Nahráli: Česká filharmonie, Karel Ančerl
Body: 4 z 6
