úterý, 29. březen 2011

Antonín Dvořák - Songs My Great-Grandfather Taught Me

Napsal(a) 

Antonín Dvořák - Songs My Great-Grandfather Taught Me (Cigánské melodie op. 55, Písně milostné op. 83, V národním tónu op. 73 č. 1 a 3, Čtyři písně op. 82 č. 1, Ukolébavka B194, Biblické písně op. 99, Moravské dvojzpěvy op. 32 č. 11) Antonín Dvořák - Songs My Great-Grandfather Taught Me (Cigánské melodie op. 55, Písně milostné op. 83, V národním tónu op. 73 č. 1 a 3, Čtyři písně op. 82 č. 1, Ukolébavka B194, Biblické písně op. 99, Moravské dvojzpěvy op. 32 č. 11)

(Cigánské melodie op. 55, Písně milostné op. 83, V národním tónu op. 73 č. 1 a 3, Čtyři písně op. 82 č. 1, Ukolébavka B194, Biblické písně op. 99, Moravské dvojzpěvy op. 32 č. 11)

Josef Suk – housle, viola, Vladimir Ashkenazy – klavír. Produkce: Martin Anderson. Text: A. Nahráno: září 2009, Bohemia Music Studio, Praha. Vydáno: 2009. TT: 60:05. DDD. 1 CD Toccata Classics TOCC 0100 (distribuce Euromusica).

Pět důvodů, proč by neměl tento titul u nás zapadnout: 1. setkání legendárního českého houslisty Josefa Suka (1929) se světově proslulým pianistou ruského původu Vladimirem Ashkenazym (1937), 2. jejich příjemné muzicírování, 3. zdařilé transkripce Dvořákových písní jeho pravnukem, 4. revitalizace a prezentace violy, na kterou Dvořák hrával (Biblické písně, ukázka z Moravských dvojzpěvů ), 5. setkání s u nás málo známým vydavatelstvím.

Iniciativa vyšla od majitele firmy Toccata a producenta Martina Andersona. Dal oba umělce dohromady a vznikla zajímavá nahrávka, která odráží dnešní zálibu některých vydavatelů v transkripcích vokální hudby (viz například alba Mischi Maiského u DG). I když nejsem příznivec takovýchto počinů, tak uznávám jejich smysl pro určitou množinu posluchačů. Navíc když bylo možné přesvědčit Dvořákova potomka, který se udržuje i ve vysokém věku v obdivuhodné kondici, a spojit ho se slavným (a vlivným) klavíristou, tak by byl vydavatel marketingový hlupák, kdyby do toho nešel. Nahrávka působí velmi přirozeným dojmem, Josef Suk hraje svým typickým, podmanivým a snadno identifikovatelným způsobem, klavírista mohl občas ctít úsloví, že méně je někdy více. Přece jen je poznat (například v Milostných písních ), že tito interpreti spolu pravidelně nehrají. (Vděčně jsem vzpomněl na Alfréda Holečka, Jana Panenku a Josefa Hálu.) Nahrávka mi nakonec potvrdila, že originály jsou zajímavější a barevně bohatší než sebelepší transkripce. Navíc přiznávám, že poslouchat desku vcelku je po určité době poněkud jednotvárné. Přesto díky za zaznamenání umění dvou legend v intimním komorním repertoáru. Nemohu se zbavit obdivu, jak dobře je schopen Josef Suk ve svém věku hrát.

Body: 4 z 6

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.