čtvrtek, 7. únor 2013

Antonín Dvořák - Smyčcové kvartety op. 34 & op. 106

Napsal(a) 

Antonín Dvořák - Smyčcové kvartety op. 34 & op. 106 Antonín Dvořák - Smyčcové kvartety op. 34 & op. 106

Zemlinského kvarteto (František Souček, Petr Střížek – housle, Petr Holman – viola, Vladimír Fortin – violoncello). Text: F, N. Nahráno: 2012/3 (Studio Martínek, Praha). Vydáno: 2012. TT: 70:08. DDD. 1 SACD Praga Digitals (Harmonia Mundi) PRD/DSD 250292.

Kvartetní tvorba Antonína Dvořáka v posledních letech rozhodně nestojí stranou zájmu nahrávacích společností, o čemž svědčí přinejmenším nedávné snímky Kvarteta Martinů (Arco Diva, 2011, opp. 105 & 106), Cecilia String Quartet (Analekta, 2011, opp. 106, 54, Cypřiše), Kvarteta Pavla Haase (Supraphon, 2010, opp. 96 & 106) nebo Emersonova kvarteta (DG, 2009, opp. 51, 61, 97, 106, Cypřiše). K zajímavým, na stránkách HARMONIE většinou již recenzovaným studiovým záznamům přibyla na jaře loňského roku další nahrávka, tentokrát z dílny Zemlinského kvarteta , které se může pochlubit v zahraničí vřele přijatými nahrávkami Dvořákových prvních sedmi smyčcových kvartetů (PRD/DSD 350 028) nebo prvních dvanácti kvartetů Franze Schuberta (PRD 350 030). Naposledy do dvořákovské diskografie souboru přibyl zvukově kvalitní a prostorově realistický SACD snímek Smyčcových kvartetů d moll op. 34, B. 75 (1877, na přebalu nosiče je mylně uveden rok 1878) a G dur op. 106, B. 192 (1895), rámujících Dvořákovo zralé kvartetní dílo a vrcholnou tvorbu vůbec. Mezi mně známými čtyřiadvaceti komerčními nahrávkami kvartetu d moll a přinejmenším pětatřiceti snímky kvartetu G dur kreace Zemlinského kvarteta, ukrytá v tradičně graficky kvalitně zpracovaném přebalu s van Goghovou Večerní procházkou a bookletem z pera Pierra E. Barbiera (škoda jen těch chyb v české diakritice), rozhodně zaujme. Chronologii vzniku skladeb respektující SACD otevírá Brahmsovi dedikovaný kvartet d moll, v jehož první větě s repeticí se hned kvartet prezentuje precizní souhrou včetně dynamických proporcí (sólo 1. houslí v expozici ve 2. tématu nezní jako v jiných nahrávkách dynamicky na úkor ostatních nástrojů a podobně je tomu i v sólech ostatních nástrojů), okamžitě rozpoznatelnými violoncellovými vstupy a krásným tónem violy. Druhou větu hrají kvartetisté jako skutečně roztančenou polku včetně půvabných rubat a tanečního rozběhnutí tématu ve violoncellu. Třetí věta kvartetu je skvostem Dvořákovy kvartetní tvorby a Zemlinští toto sordinované nokturno v atmosféře diskrétního smutku Stabat Mater hrají jako vzpomínku, která se nevyslovuje nahlas (vydařený trojzpěv houslí a violy). Finále kvartetu d moll již nese řadu shodných rysů s Dvořákovým pozdním, ve srovnání s dřívějšími skladatelovými smyčcovými kvartety zvukově až opulentním a tematicky vysloveně expresivním kvartetem G dur: ostřejší akcenty (op. 106/ 3+4), proměnlivá práce s rytmem (op. 106/1), zvuková expresivita (op. 106/2), půvabná glissanda a rubata (106/3) a nezastírání lidového pozadí – první takty finální věty kvartetu G dur mají prostotu lidového popěvku. První věta kvartetu G dur má přehledné členění, včetně horizontálního rozdělení jednotlivých hlasů, finále nepostrádá exhibiční pointování a druhou větu kvartetu G dur bych prohlásil za vrchol nahrávky – zvrásněná agogika a neustálé temporytmické změny větu vytrhávají ze světa tzv. absolutní hudby a vrhají ji hluboko do epického či spíše narativního moře komorní hudby. Co se obecně temp týče, v rychlých větách volí kvartetisté ve srovnání s většinou starších snímků živější tempa, pomalé věty jsou naopak klidnější. A tak snad jen decentní projev primáriův a snaha o naprosto vyváženou dynamiku jednotlivých nástrojů ubraly finálnímu extatickému sólu prvních houslí v závěru čtvrté věty kvartetu G dur na opojné nespoutanosti, která míří za hranice komorní hudby. Poslouchat nové SACD Zemlinského kvarteta, které nese označení Vol. V, takže snad není posledním a lze snít o souborné nahrávce Dvořákova kvartetního díla, je rozhodně svátek. Proto je třeba jej slavit.

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Martin Jemelka

Profesí historik hospodářských a sociálních dějin, studoval historii na Ostravské univerzitě v Ostravě (1997–2006) a v současnosti je odborným pracovníkem Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd České republiky. Dlouhodobé studijní pobyty v Jeně a Vídni byly věnovány výzkumu dějin koncernové společnosti Baťa, a. s., Zlín, mezi historiky je však znám především pro své dlouhodobé výzkumy českého, zvláště ostravského dělnictva a dělnických kolonií. Jedna polovina jeho srdce patří historii 19. a 20. století, druhá hudbě a hudební publicistice, v níž spojuje náklonnost k historii s posedlostí fanouška staré hudby, významných osobností taktovky a starých i nejnovějších nahrávek díla Antonína Dvořáka. Za českou operou, Dvořákovou hudbou a soubory staré hudby pravidelně vyjíždí do zahraničí. V letech 2003–2015 vynechal ve Vídni a Štýrském Hradci jen nemnoho koncertů Nikolause Harnoncourta, jehož je hlubokým obdivovatelem. Od roku 2008 spolupracuje s Českým rozhlasem Vltava při tvorbě hudebních pořadů.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.