Pavel Haas Quartet. Produkce: Matouš Vlčinský. Text: A, N, F, Č. Nahráno: 6/2010, Rudolfinum. TT: 63:14. DDD. 1 CD Supraphon SU 4038-2.
Pavel Haas Quartet (Veronika Jarůšková – první housle, Eva Karová – druhé housle, Pavel Nikl – viola, Petr Jarůšek – violoncello), ač jedno z nejmladších, je již i jedním z nejúspěšnějších současných českých smyčcových kvartet. Za osm let své existence posbíralo kvarteto více významných cen a uznání než mnohé jiné „délesloužící“ soubory. Podobné atributy se ve dravém konkurenčním světě marketinkových bitev mohou získávat i jinak než jenom uměleckou kvalitou a přínosem – tento snímek však pověsti a cenám Haasovců více než odpovídá. K poslechu jsem přistupoval s určitou skepsí. Tato díla byla nahrána tolikrát, že z dalších snímků – kromě případných „originálních“ schválností – již nic nového neočekáváte, a bývá to proto spíše vizitka ve smyslu „my to umíme taky, a třeba i rychleji“. Zde se však otevírá bez jakékoliv vykalkulované artificiálnosti svět Dvořákovy hudby v dalším trochu odlišném, ale půvabném a velmi přirozeném osvětlení, než jak jsme zatím poznali jinde. Jsem přesvědčen, že v účinku jejich provedení kromě pečlivé každodenní společné práce (a některé „hotové“ soubory toto ke své škodě zanedbávají) hraje významnou roli i zpěvný element talentované a citlivé ženské duše, která doplňuje i obohacuje mužský grunt kvarteta. V této kombinaci jsem s radostným překvapením opět uslyšel cosi nového, přesvědčivého a pravdivého, definovatelného však snad jen básnickou metaforou.
Smyčcový kvartet G dur op. 106 je strukturálně poměrně složitý a jeho interpretace proto choulostivá. V průvodním textu CD muzikolog Jan Kachlík výstižně píše: „…v G dur kvartetu mnohé kvality nejsou tak snadno slyšitelné a na první poslech mohou zůstat skryty…“ a cituje tehdejší kritiky, že „…pro lepší rozpoznání hodnoty tohoto díla je nezbytný opakovaný poslech“. V interpretaci Haasovců však jsou všechny hudební myšlenky Dvořákovy natolik zřetelně a přesvědčivě vyjádřeny, že toho pro tentokrát není zapotřebí než z důvodu zopakovaného požitku. Porovnal jsem nahrávku s nedávno recenzovaným snímkem Emerson String Quartetu. Provedení Pavel Haas Quartetu se mi jeví v mnohém zajímavější – Dvořák Emersonovců oproti jasným barvám a poetickému nasvícení Haasovců působí jako mistrovské plátno v šeru.
Smyčcový kvartet F dur op. 96 je ze všech Dvořákových kvartetů nejznámější a nejpopulárnější. Vznikl těsně po Novosvětské symfonii za pobytu v krajanské obci Spillville. Podobně jako v Novosvětské i zde se Dvořák inspiruje hudebními prvky slyšenými v americkém prostředí. Lento druhé věty je jedním z nejkrásnějších a nejjímavějších Dvořákových vyznání. Haasovo kvarteto opět prociťuje celé dílo s novou svěží vnímavostí a citlivostí vůči každému zdánlivě již „opotřebovanému“ detailu. Přístupem a „pravdivostí“ mi Haasovci navozují srovnání s podobně objevnými a originálními kvartetními světovými špičkami minulosti – v současném kontextu koncertního světa se mi jeví stejně slibní a svébytní… Veronika Jarůšková má ve své hře cosi nenapodobitelného a poetického, podobně jako měl ve svých houslích nedávno zesnulý primárius Smetanova kvarteta Jiří Novák. Těšme se proto na další snímky, a především na živá koncertní vystoupení, kterých je zřejmě daleko více v zahraničí než na domácím pódiu.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie