neděle, 15. červen 2003

Antonín Dvořák: Slovanské tance op. 46, op. 72

Napsal(a) 

booklet booklet
Ačkoliv jsou Dvořákovy Slovanské tance op. 46 a op. 72 pokryty v katalogu Supraphonu několika vynikajícími nahrávkami včetně kompletu Talichova, Ančerlova, Neumanova či Košlerova, vítáme novou nahrávku, kterou v Německu uskutečnil s rozhlasovým orchestrem v Kaiserlautern český dirigent Jiří Stárek , jehož koncepce i provedení obou cyklů díla si v ničem nezadá s hvězdnými kvalitami předešlých domácích nahrávek. Stárek byl přímým žákem Václava Talicha a po něm i Karla Ančerla a je zřejmé i z této nahrávky, že převzal mnohá a cenná poučení od svých slavných učitelů. A nejen převzal, ale rozhojnil je uměleckým zráním o výrazné a osobité rysy, jež propůjčují jeho zralým výkonům pečeť nesporné autenticity i originality podání. Stárek působil před lety jako přední dirigent SOČRu, s nímž uskutečnil velkou řadu nahrávek hudebních děl minulosti i současnosti, která patří v řadě případů k vynikajícím záznamům rozhlasového Zlatého fondu. Během působení v zahraničí neopomenul jedinou příležitost k propagování významných děl české hudby. V nedávné době působil i jako šéfdirigent Státní opery Praha, kde prokázal zkušenosti s velkým repertoárem, sahajícím od baroka až po Janáčka a další autory 20. století.

Mnichovský rozhlas nahrál před několika lety Smetanovu Mou vlast řízenou Stárkem a tato nahrávka snese nejvyšší kritéria podobně, jako nynější snímek obou řad Dvořákových Slovanských tanců. Budiž řečeno, že nahrávka Jiřího Stárka je plně adekvátní k nejvyšším kritériím toho, co bylo doposud v interpretaci těchto děl vykonáno. Orchestr podává pod jeho vedením plastický, zralý, muzikální a zvukově i tektonicky vzácně vycizelovaný výkon, který by potěšil i Stárkovy proslulé učitele. Dědictví vyvážené a pointované tektoniky, zvukové plasticity i barevnosti, kontrastních nálad a dokonalosti ve hře i v souhře jednotlivých nástrojových skupin, jaké charakterizovalo například vrcholné nahrávky Talichovy, je i zde patrno zcela nezpochybnitelně, třebaže Stárek jde svojí cestou a poznamenává koncepci jím dirigovaných skladeb přirozeně vlastní osobitostí a nápaditostí. Některé, zvláště klidnější z tanců, doznávají v jeho provedení zřetelného zlyričtění, či zkomornění, efektní pasáže v rychlých tancích nepřekračují rámec přístupné a srozumitelné zpěvnosti, což je vůbec osobitý rys jeho pojetí a jistě také část uměleckého dědictví. Zásadně je nutno vzdát uznání výkonu orchestru, který dirigentovi vyhovuje v každém směru. Nahrávka, která zde vznikla, dokumentuje velkou a vyzrálou tradici české dirigentské školy a Jiří Stárek položil tímto výkonem kytici vděku ke jménům svých slavných učitelů. Nahrávku lze vřele doporučit všem zájemcům, jimž je hluboká a oduševnělá interpretace velkých děl národní hudby potřebou i posilou v životě i v umění.

Vydavatel: Hänssler Classic / Rosa

Stopáž: 74:04

Nahráli: SWR Rundfunkorchester Kaiserslautern, Jiří Stárek

Body: 5 z 6

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.