neděle, 29. červen 2003

Antonín Dvořák: Slovanské tance

Napsal(a) 

booklet booklet
Věnovat se Dvořákově hudbě se dirigent Nikolaus Harnoncourt rozhodl v roce 1998. Do té doby by ho málokdo s tímto repertoárem spojoval. Tvrdí se dokonce, že fascinace Dvořákem překvapila i jeho samého.

Nejcharakterističtějším znakem Harnoncourtovy nové nahrávky Slovanských tanců jsou tempa: v mnoha případech vyhrocená, rozhodně stále zajímavá, někdy možná až kontroverzní. Není v tom ovšem určitě žádná schválnost, ale intuice i rozum - lze vytušit jednak inspiraci strhujícím okamžikem, jednak bytostné přesvědčení, že právě tak to má být. Snímek není sice uváděn jako živý, ale dá se podle jediného data patřícího k první řadě a druhého data k druhé řadě tanců tušit, že skoro jako živý, tedy téměř naráz, během jedné frekvence nadvakrát vznikal. Lze zaslechnout dokonce dupnutí, zvýrazňující jadrný rytmus. Souvisí s tím i fakt, že výrazná je také artikulace hudebních myšlenek a agogika - jejich výrazová návaznost. Detailní propracovanost a nenahodilost, někdy až objevnost průběhu dobře známé hudby patří ostatně k tomu, co Harnoncourtova interpretace - především Mozarta - obsahovala vždy. V Evropském komorním orchestru zde měl dirigent přesný nástroj, hrající dostatečně transparentně až suše, aby mu zvuk jako perfekcionistovi vyhovoval. Projevuje se to zejména na smyčcích, u nichž si lze představit svítivější zvuk, jinak je to spíše přednost. Někde, jako třeba v patnáctém tanci, je to přístup trochu břesknější, v šestém či v jedenáctém je zvolené tempo značně vyšší, jsou však i tance pomalé, kde naopak hudba skutečně spočine. Tu a tam probleskne jakoby "vídeňský" cit, ale neznamená to, že je zde Dvořák celkově nepochopen. Naopak. Neomylný muzikant Harnoncourt sahá na samu podstatu této hudby a posvěcuje ji na univerzálně platnou. Jeho vklad je vitální, nerutinní, Dvořákova hudba tu vychází skutečně plnokrevně.

Vydavatel: Teldec / Warner Classics

Stopáž: 73:23

Nahráli: Chamber Orchestra of Europe, Nikolaus Harnoncourt

Body: 5 z 6

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.