úterý, 1. březen 2011

Antonín Dvořák - Rusalka: Lyrická opera o třech dějstvích na libreto Jaroslava Kvapila op. 114, B. 203 (1900)

Napsal(a) 

Antonín Dvořák - Rusalka: Lyrická opera o třech dějstvích na libreto Jaroslava Kvapila op. 114, B. 203 (1900) Antonín Dvořák - Rusalka: Lyrická opera o třech dějstvích na libreto Jaroslava Kvapila op. 114, B. 203 (1900)

Cheryl Barker (Rusalka), Rosario La Spina (Princ), Bruce Martin (Vodník), Anne-Marie Owens (Ježibaba), Elizabeth Whitehouse (Cizí kněžna), Barry Ryan (Hajný / Lovec), Sian Pendry (Kuchtík), Sarah Crane, Taryn Fiebig, Dominica Matthews (Lesní žínky); Opera Australia Chorus, Australian Opera and Ballet Orchestra, Richard Hickox. Nahráno: 2007/03 Sydney Opera House. Vydáno: 2008. TT: 152:25. 3 CD Chandos CHAN 10449(3).

Předposlední z Dvořákových oper, tříaktová lyrická opera Rusalka na libreto J. Kvapila op. 114 (B. 203), si 109 let po premiéře rozhodně nemůže stěžovat na nezájem divadelních intendantů ani gramofonových firem, které dosud vyprodukovaly 15, resp. 16 audio, video a DVD snímků, počínaje nahrávkou J. Keilbertha (1948) a prozatím konče Bělohlávkovou Rusalkou z festivalu v Glyndebourne (2009). Pod předposlední nahrávkou Rusalky je podepsán v listopadu 2008 zesnulý britský dirigent Richard Hickox, jehož repertoár sahal od hudby 14. století po hudbu současnou. K českému repertoáru měl velmi blízko, o čemž svědčila jeho vystoupení s Dvořákovou 1. symfonií na Pražském jaru a koncertní nastudování Dimitrije ve Vídni a Londýně (2004) nebo recenzovaný snímek, který vznikl v březnu 2007 v Sydney. Titulní role Rusalky byla svěřena Ch. Barker , která se etablovala jako interpretka Verdiho, Pucciniho nebo Brittenových oper a s jejímž hlasem se můžeme setkat i v anglické nahrávce Věci Makropulos. Barker sice nedisponuje dojemným a tmavým sopránem G. Beňačkové ani sametovým hlasem R. Fleming a v horních polohách zní její hlas ostřeji, zato však v roli Rusalky působí dívčím dojmem. Vodníka ztvárnil B. Martin , který nemá bohatý a soustředěný hlas F. Hawlaty, ale svým vyšším basem dokázal vykreslit všechny charakterové rozpory role. Působí charakterněji než mezzosopranistka A.-M. Owens , která má občas problémy s výslovností a stěží může konkurovat Ježibabě V. Soukupové. Cizí kněžnu zpívá Australanka E. Whitehouse, která svým dramatickým sopránem ztvárňuje i roli Kostelničky. Excelentně jsou obsazeny všechny vedlejší role: barytonista B. Ryan (Hajný a Lovec) a mladá mezzosopranistka S. Pendry (Kuchtík) jsou styloví, charakterově přesní, výborně vyslovují a převyšují standardní obsazení těchto rolí. Trojici dobře sezpívaných a deklamujících lesních žínek vytvořily S. Crane , T. FiebigD. Matthews . Roli prince v Hickoxově nastudování přijal Australan R. La Spina , Ital jménem i světlým témbrem hlasu, který působí mladistvěji než hrdinský tenorista B. Heppner v Mackerrasově nahrávce a disponuje příjemnou střední polohou hlasu, ve výškách však zpívá pod tlakem a jeho dramatizace je občas za hranicemi role. Komplet 3 CD obsahuje dobře zpracovaný booklet s operním libretem v češtině a angličtině a s fundovanou studií J. Smaczného, která vedle přehledu Dvořákovy operní tvorby přináší zajímavou interpretaci Kvapilova libreta, v němž Smaczny shledává paralelu s osudem českých venkovanek, bránících ve Vídni kolem roku 1900 svou počestnost a němých jako Rusalka pro neznalost německého jazyka. Hodnotu bookletu snižují tradiční chyby v české diakritice, nedostatky nalezneme i v překladech Smaczného textu (v německé mutaci se stala B. Němcová spisovatelem). O kvalitách nahrávky Dvořákovy Rusalky v podání souboru Australské opery v Sydney nelze pochybovat. Hickoxův záznam charakterizuje čitelná práce s leitmotivy, přehledná výstavba hudebních ploch, zřetelné frázování, preference dechových nástrojů před masivem smyčců, vycizelovaná práce s bicími nástroji, a hlavně ignorace tradičních škrtů. Nahrávka zní čistě a svěže, sólisté jsou vyrovnaní, orchestr disponuje individualistickými dřevy a operní sbor M. Blacka zpívá v ansámblových scénách od srdce a bez přehánění. Hickoxova nahrávka se nemůže srovnávat s referenčními snímky Krombholcovým, Chalabalovým, Neumannovým nebo Mackerrasovým, ale posluchači, kteří Rusalku milují, ji přivítají a ocení pro nesporné kvality, zvláště když si uvědomí, že se jedná o živý záznam. Kdyby na našich operních scénách Dvořákova geniální partitura zaznívala bez jediného škrtu a v kvalitách souboru Australské opery, mohl bych být přísnější.

Body: 5 z 6

Martin Jemelka

Profesí historik hospodářských a sociálních dějin, studoval historii na Ostravské univerzitě v Ostravě (1997–2006) a v současnosti je odborným pracovníkem Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd České republiky. Dlouhodobé studijní pobyty v Jeně a Vídni byly věnovány výzkumu dějin koncernové společnosti Baťa, a. s., Zlín, mezi historiky je však znám především pro své dlouhodobé výzkumy českého, zvláště ostravského dělnictva a dělnických kolonií. Jedna polovina jeho srdce patří historii 19. a 20. století, druhá hudbě a hudební publicistice, v níž spojuje náklonnost k historii s posedlostí fanouška staré hudby, významných osobností taktovky a starých i nejnovějších nahrávek díla Antonína Dvořáka. Za českou operou, Dvořákovou hudbou a soubory staré hudby pravidelně vyjíždí do zahraničí. V letech 2003–2015 vynechal ve Vídni a Štýrském Hradci jen nemnoho koncertů Nikolause Harnoncourta, jehož je hlubokým obdivovatelem. Od roku 2008 spolupracuje s Českým rozhlasem Vltava při tvorbě hudebních pořadů.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.