U Straussova Dona Quijota si dali interpreti záležet hlavně na tom, aby dílo působilo vtipně a naprosto nenuceně. Všechny obtížné pasáže působí tak lehce, jako kdyby to byl Haydnův koncert. U zvukomalebných částí (například Variace VII – Cesta proti větru ) předvádí orchestr přímo zvukové zázraky. Sešlo se zde opravdu to nejlepší, co máme v daném oboru k dispozici. Přes všechny klady se sice nemohu zbavit jisté nostalgie po hloubce „karajanovských časů“ -, a ani Rostropovič nemá nástupce stejného formátu. To však nemění nic na tom, že jde o mimořádně povedený snímek.
Vydavatel: Deutsche Grammophon / Universal Music
Stopáž: 80:21
Nahráli: Mischa Maisky – violoncello, Berliner Philharmoniker, Zubin Mehta
Body: 5 z 6
