čtvrtek, 29. leden 2004

Antonín Dvořák, Petr Iljič Čajkovskij: Koncert a moll pro housle a orchestr op. 53, Koncert D dur pro housle a orchestr op. 35

Napsal(a) 

booklet booklet
Novou desku Pavla Šporcla lze doporučit z různých důvodů: nenašel jsem titul se stejnou dvojicí koncertů, deska má pel bezprostřednosti live nahrávek včetně problematického potlesku (i když to není totální live jako třeba v případě Heifetze, bez potlesku!), jedná se o nejnadějnějšího českého houslistu mladší generace, a i když dle mého soudu nedosahuje úrovně nejlepších nahrávek (Oistrach), může soupeřit s těmi o stupínek níže postavenými (například Bohuslav Matoušek, Shlomo Mintz).

Začněme Dvořákem. Když budu brát nahrávku jako celek houslisty, orchestru a dirigenta, pak dopadl přece jen o něco lépe než Čajkovskij. Šporcl hraje Dvořáka spíše lyricky a s některými detaily se doslova mazlí; krásným tónem, který je znělejší nežli při přímém poslechu v sále. Přímo lahodná je volná věta! Právě pro výjimečnost volné věty mohl být úvod trochu kontrastnější a třetí věta perlivější.

Jestliže výkon České filharmonie v Dvořákovi téměř naplňoval vysoké parametry tělesa, které chce být řazeno mezi nejlepší tělesa světa, pak v Čajkovském byl výkon orchestru kupodivu až překvapivě matný a nedosáhl úrovně konkurence z jiných nahrávek tohoto díla. Některá místa sólisty i orchestru byla vysloveně málo čitelná. Není však vyloučeno, že je to vinou nahrávací techniky. To však nechť posoudí vydavatel. Pavel Šporcl však hraje jako o život, s velkým nasazením a bravurou. Je to dobrá výchozí pozice pro další realizace tohoto obrovitého díla. Vždyť David Oistrach nahrál Čajkovského čtyřikrát. V případě tohoto díla je konkurence mnohem pestřejší, neboť existuje téměř 70 nahrávek a natočili jej nejlepší houslisté. Pavel Šporcl se však za výsledek, zvlášť když se navíc nejedná o studiový projekt, nemusí stydět.

Vydavatel: Supraphon

Stopáž: 70:08

Nahráli: Pavel Šporcl - housle, Česká filharmonie, Vladimir Ashkenazy (Dvořák), Jiří Bělohlávek (Čajkovskij)

Body: 5 z 6

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.