neděle, 6. červen 2004

Antonín Dvořák: Klavírní koncert g moll op. 33, Zlatý kolovrat op. 109

Napsal(a) 

booklet booklet
Dvořákovu Klavírnímu koncertu se už od doby jeho vzniku vytýká, že neposkytuje pianistům dost příležitosti k tomu, aby se mohli "předvést". Řada klavíristů - v čele s Vilémem Kurzem - se snažila tento "nedostatek" napravit. Dvořák ovšem nikdy neinklinoval k prázdné virtuozitě a Pierre-Laurent Aimard s Nikolausem Harnoncourtem nenechávají posluchače ani na chvíli na pochybách, že dílo přesto patří k nejkrásnějším klavírním koncertům devatenáctého století. Interpreti skladbu v první řadě pročistili, provzdušnili a zbavili zažitého těžkopádného romantického patosu. Koncert plyne v nádherně vzedmutých dynamických vlnách, ale když nahlédneme do partitury, kde se ony vlny vzaly, zjistíme, že Harnoncourt nedělá nic jiného, než že dodržuje předepsaná dynamická znaménka. Způsob, jakým jim dokáže vdechnout život, je fascinující. Velmi zajímavá je také jeho práce s orchestrálními barvami. Harnoncourt výrazně podporuje dechy, a to dokonce mnohdy za cenu určitého potlačení smyčců. I tady asi můžeme hledat jeden z důvodů, proč Royal Concertgebouw Orchestra zní tak vzdušně. Pierre-Laurent Aimard je vynikající pianista, který nemá zapotřebí se předvádět a může si dovolit držet se Dvořákovy původní verze klavírního partu. Jeho komorní ladění mu dává příležitost uplatnit nespočet nádherných úhozových, dynamických i agogických nuancí. Zvlášť krásná je na této nahrávce volná věta, jejíž hlavní téma skladatel překvapivě tonálně "rozostřil" hned na konci druhého taktu. V tempu pomalejším, než je obvyklé, v dynamice ztišené jako dech a ve snově měkkých barvách se tato věta mění v impresi, ve které jako by se Dvořák dotýkal Debussyho či Ravela. Zlatý kolovrat se často provádí s rozsáhlými škrty, protože se jeho hudba považuje za příliš popisnou. Při poslechu neseškrtané verze si uvědomíme, že v téhle "nejpohádkovější" Dvořákově symfonické básni je - tak jako v každé pohádce - v podstatě jedno, jestli tu a tam přidáme nebo vypustíme nějaký méně důležitý odstavec. Dobrý pohádkář dokáže děj zhustit do několika vět stejně jako natáhnout jej na několik stránek. Dopřejeme-li si luxus, že přestaneme spěchat, pak právě Nikolaus Harnoncourt je vypravěčem nad jiné povolaným.

Vydavatel: Teldec Classics / Warner Music

Stopáž: 67:52

Nahráli: Pierre-Laurent Aimard - klavír, Royal Concertgebouw Orchestra, Nikolaus Harnoncourt

Body: 6 z 6 - tip Harmonie

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.