čtvrtek, 9. březen 2006

Antonín Dvořák: Houslový koncert; Samuel Barber: Houslový koncert

Napsal(a) 

Martin Válek - housle, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Vladimír Válek. Text: A, Č. Vydáno: 2005. TT: 56:09. DDD. 1 CD Arco Diva UP 0082-2 231, vydáno ve spolupráci s firmou Radioservis (distribuce Classic).

Nedříve k hypotetickým pohnutkám vzniku této desky. Předpokládám, že snem Martina Válka (ostatně jako každého českého houslisty) bylo nahrát Dvořákův Houslový koncert . Před třemi lety se dobře vypořádal se stejným doprovodným team-workem s koncerty Sibelia a Prokofjeva. Deska je asi také dárkem syna (potažmo jistě i obou vydavatelských firem) otci-dirigentovi, jenž oslavil v září kulaté narozeniny. Přesto jsem se po poslechu nezbavil slovíčka proč? Koncert už zdaleka neputuje světem v uctivém odstupu za Dvořákovým violoncellovým "hámolovým" šlágrem a hraje jej (a nahrálo jej) dost houslistů. Myslím, že ani sólista nepředpokládal, že by konkuroval Shahamovi, Josefowicz, Rachlinovi, Fischer, Faust, Zehetmairovi... Ani u nás to nemá lehké - Matoušek, Ženatý, Šporcl, Novotný, Kotková, Demeterová, nově Nováková, a to pomíjím dosud nepřekonanou nahrávku mladého Josefa Suka s Ančerlem. Na trhu tedy jeho Dvořák obstojí jen těžko. Hraje sice na českého koncertního mistra a primária výborně, nicméně každá vydaná nahrávka skrývá jedno velké nebezpečí - majitel disku si jej může stále přehrávat a, chce-li, hudebně pitvat. Válek zápasí jak s technikou (viz intonačně hutné akordy, rychlé běhy), tak s výrazem, jenž je těžkopádný v první větě, málo lyrický a měkký v druhé větě a zvukově urputný ve finále. Nevím sice, na jaký nástroj hrál, ale neměl jsem ze zvuku dobrý pocit. Je ovšem pravda, že si rozumí s orchestrem, jenž hraje rázně, těžkotonážně a silně.

Ovšem druhé číslo přináší překvapivý kontrast. Od Martina Válka to byla skvělá volba. Barberova hudba mu sedí, jeho styl hry perfektně ladí, nemá s partem v podstatě žádný problém. Vznikla tak skutečně velmi dobrá, konkurenceschopná nahrávka. Škoda, že nezůstal třeba právě v Americe a nepřipojil k Barberovu opusu 14 třeba koncert Philipa Glasse nebo Igora Stravinského.

Vydavatel: Arco Diva

Stopáž: 56:09

Body: 3 z 6

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.