Genia Kühmeier – soprán, Bernarda Fink – mezzosoprán, Christoph Berner – klavír . Text: F, A, N. Nahráno: 2010, Teldec Studio Berlin. Vydáno 2012. TT: 65:46. DDD. 1 CD Harmonia mundi HMC 902081 (distribuce Classic).
Těžko si představit v případě zahraničních umělců ideálnější interpretaci skvostů Dvořákovy vokální tvorby, než jakou zachycuje tato novinka firmy Harmonia mundi. Dokonce není snadné si vybavit příliš mnoho lepšího i v podání českých pěvců. Hudebně tu jde v prvních dvou třetinách o uměřeně bystré až jiskřivé podání – a je až překvapivé, jak správně a zřetelně tady zároveň zní čeština. Pravda, o mezzosopranistce slovinského původu je známo, že z let pražského pobytu dobře rozumí a hovoří česky, ale u rakouské sopranistky by se přece jen daly čekat v dikci větší problémy či nepřesnosti. Genia Kühmeier , která zpívá sama Cikánské melodie a pak i sopránový part v Moravských dvojzpěvech , je mozartovská pěvkyně s pěknými mezinárodními zkušenostmi a úspěchy z posledního desetiletí, zejména operními. V písňovém cyklu je potřeba se do jejího jasného hlasu chvíli vposlouchávat, zejména na začátku totiž zní v několika nejvyšších tónech o něco úžeji a tím i pronikavěji, než jak by to bylo stoprocentně krásné. V duetech jdou však všechny zbytky pochyb stranou – s Bernardou Fink vytvořily tandem, jehož dva hlasy se krásně pojí, tandem, který má na věc stejný interpretační názor, jen nepatrně ovlivněný operním zpíváním, a který společně jako jeden člověk nejen zpívá, ale také dýchá a jemně vibruje. V tomto duchu ostatně působí i stejně cítěný a vyladěný klavírní doprovod, komorně pozorný, mnohotvárný, zajímavý. Právě Moravské dvojzpěvy – se svým pozitivním nábojem a čistotou souzvuků i výrazu, se svou zdrženlivou uměřeností vzdálenou přehnanému juchání či vzájemnému překřikování, se svými jemnými detaily a decentní dynamikou – působí díky interpretaci a komplexnímu zvuku jako přirozený středobod i vrchol nahrávky. Pak ovšem ještě následují Biblické písně – a jejich výjimečný náboj, vtělený do hudby skladatelem, i nálada, která je dílem pěvkyně a pianisty, nemohou nechat chladným. Bernarda Fink dává totiž písňovému cyklu mimořádně upřímnou a hlubokou intimitu a zejména některými rozechvělými tóny se přesně a až odzbrojujícím způsobem dotýká jeho podstaty. Nepřehrává, nepřepíná a to, že čeština není její mateřštinou, prozrazuje jen lehce a na několika málo slabikách. Možná by na některých místech přece jen byl příjemnější rovnější tón. Biblické písně se v cítění Bernardy Fink uzavírají bez zbytečného patosu, zanechávají dojem větší vzdušnosti a lehkosti než u mnoha jiných interpretů či interpretek, ale vůbec přitom nezastírají zbožnost, která za jejich vznikem stála – naopak, ta je v sympaticky prostém přístupu přirozeně přítomna. Obal desky upoutá detailem z Muchova plakátu užitým pro celý podklad. Je to rozhodně méně obvyklé než červenobílé národní kroje, není to úplně výstižné a k Biblickým písním možná vlastně ani moc vhodné, nezapomeňme nicméně, že vydavatelem je francouzská firma. Je to řešení jedinečné, odlišující titul od všech jiných na první pohled.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
